Zpět

Výroba plošných spojů (DPS)

Pájení součástek přímo nožičkami k sobě má své meze, dostatečné mechanické odolnosti a kompaktních rozměrů dosáhneme jedině plošným spojem. Na síti existuje celá řada podrobných návodů, tenhle stručný fotoseriál sem dávám jen tak pro úplnost, když už se tu válí taková sbírka článků, kde se plošné spoje využívají.

Upozornění: jsem totální amatér, odborníci v mém postupu určitě najdou spoustu začátečnických chyb. Ale funguje.

Materiál

Neobejdeme se bez cuprextitu (laminátová deska s vrstvičkou mědi na jedné straně), z ničeho jiného se plošný spoj dost dobře vyrobit nedá. Pokud do něj nechceme spoje vyškrabávat jehlou (což jde, ale je to velice pracné), budeme dále potřebovat leptací roztok a leptuvzdorný lak. Všechno se dá běžně koupit v prodejnách elektrosoučástek, počáteční investice je v řádu stokorun a vystačí na několik let. Nakonec se bude hodit ještě malá vrtačka a k ní asi milimetrový vrtáček (a radši rovnou několik náhradních - rychle se tupí).

1) Návrh spoje

První fáze se nejlíp dělá na papíře nebo v počítači: jde o rozmístění součástek na co nejmenší plochu tak, aby se vodivé dráhy pokud možno nekřížily. Hotový návrh přerýsujeme na cuprextitovou desku, tužka na měď chytá celkem dobře. Když vidíme, jak bude celá deska velká, můžeme ji vyříznout. Nejlépe se mi na to osvědčila lupínková pilka, pižlání skalpelem je mnohem pracnější.

2) Zamaskování vodivých drah

Spoje obtáhneme leptuvzdorným lihovým lakem. Podstatné je, aby byl nátěr souvislý a leptadlo se neproleptalo skrz něj. Lakem se vyplatí nešetřit - čím větší plochy pokryjete, tím méně mědi se bude muset odleptat a tím méně spotřebujete leptacího roztoku. Vyfocený spoj tedy berte jako odstrašující příklad. Na druhou stranu, čím jsou mezery mezi vodivými ploškami širší, tím menší je pravděpodobnost, že si je omylem spájíte dohromady. Údajně se dá místo laku použít i obyčejná lihová fixa, ale nevěřte tomu - nekryje dostatečně, roztok se proleptá skrz (mám vyzkoušeno).

3) Leptání

Po zamaskování hodíme destičku do leptacího roztoku. Proces trvá několik minut, urychlit ho můžete štětcem. Když je vyleptáno, slijeme roztok zpátky do lahvičky (opatrně, je to fakt sajrajt) - dá se používat pořád dokola, dokud se mědí úplně nenasytí.

4) Čištění

Maskovací lak nebo fixu pohodlně smyjeme lihem.

5) Vrtání

Důlčíkem nebo něčím podobným si naznačíme středy děr, aby nám vrták neujížděl. Při vrtání ze strany mědi vzniká méně otřepů a nehrozí, že ji odloupneme. Dá se také vrtat ještě před maskováním a leptáním. Vyjde to zhruba nastejno - sice je to přehlednější, ale zase se kolem hotových dírek s roztečí 2,5 mm hůř kreslí oddělené pájecí plošky.

6) Pájení

Když kontaktní plošky a vývody součástek natřeme kalafunou, pájka (alias cín) na ně krásně chytá. Pozor je potřeba dát jenom na to, aby se pájka nerozlila na sousední vodivé plošky a aby se součástky neohřívaly moc dlouho. Hrot páječky přitlačíme na měď DPS, po ohřátí přiložíme cínový drátek a vytvoříme jím kapičku okolo vývodu.

A to je vše, přátelé!

Jak už jsem psal, jsem v tomhle oboru začátečník, takže jestli někde kážu bludy, nebojte se mě opravit :-).

Zpět

Reklamy:
„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain