int21h

Oprava napájecího konektoru notebooku

Přibližně od léta 2004 (edit: do podzimu 2013, kdy mu odešla disketovka) jsem šťastným majitelem notebooku Olivetti 910 T. Pořídil jsem ho z druhé ruky za velmi sympatickou cenu a na svůj věk (rok výroby 1997) se drží statečně. Líbí se mi na něm mimo jiné geniální rozložení kláves (Delete a End hned vedle šipek - super), dobrá zvukovka (s originál ovladačem je skoro 100% kompatibilní se SB) a na můj vkus víc než dostatečný výkon (Pentium 166 MHz, 32 MB RAM, 1,6 GB HD, FD 3,5", displej 800x600 Hicolor - co víc si přát). Konstrukce laptopu má ale několik slabých míst:

Část první: rozborka

Napájecí konektor je sice těsně pod povrchem, ale pro opravy tohoto rozsahu je potřeba vyndat celou základní desku. Takže s chutí do toho. Budeme potřebovat:

operační stůl

Zleva: napájecí trafo, počítač (žlutá šipka ukazuje, kde budeme operovat), pytel drátů a krabičku s elektrotechnickým harampádím, sakra, co tam dělá to kladivo, páječku (na velikosti nezáleží, používám 75wattovou klempířskou a pracuje se s ní výborně), menší křížový šroubovák (musel jsem trochu spilovat průměr, aby se vešel do hlubokých děr pro šrouby), štípačky na dráty (stačí menší), pájku (to, čemu barbaři říkají "cín") a tavidlo (používám kalafunu rozpuštěnou v lihu).

Jdeme na věc. Nejdříve vyndáme všechny vnitřnosti, které jdou vysunout zvenčí: baterii, harddisk a disketovou mechaniku. Skvělý systém, tyhle šuplíčky a západky.

první krok

Abychom se dostali dovnitř, je třeba odstranit klávesnici. Pomocí šroubováku vydloubneme dvě nenápadné krytky nad F5 a F11...

...a za dva černé háčky klávesnici vyklopíme ven:

Je třeba trošku zabrat, je totiž na levém a pravém okraji lehce přilepená.

Klávesnici položíme někam na plochu okolo myšítka a odpojíme její kabel. Lištu je třeba pomocí nějakých šikovných kleští nebo háčků povytáhnout svisle vzhůru a "kšanda" klávesnice pak vyskočí víceméně sama:

pod klávesnicí

Pak ještě vytočíme tři šroubky, které drží hliníkovou chladicí desku, a sundáme i ji.

Mimochodem, výborný patent. Pentium pod ní docela solidně topí, teplo se rozvádí do celé desky a výsledkem je luxusní vyhřívaná klávesnice :-).

RAMku vyndavat nemusíme, ale je to lepší, pak se o ni nebudeme muset bát, až bude deska venku. Odšroubujeme kryt na spodku přístroje. Odtlačením kovových úchytek po stranách destička s pamětí vyskočí do šikmé polohy (viz vpravo) a jde lehce vyndat.

RAMčí doupě

Pro zajímavost: to, na co ukazuje šipka, je opravdu roztavený plast. Stalo se jednou, že se odkudsi z nitra počítače uvolnil takový malinký šroubek (po čase jsem zjistil, že z úchytu flopačky) a zkratoval vývody jednoho panelu paměti. Zasmrdělo to, obrazovka zčernala a už jsem se bál, že můj milášek vypustil ducha. Naštěstí ne, po nalezení a odstranění připeklého šroubku (nevěřil bych, že tohle dokáže blbých 10 voltů) běhá bez následků dál.

Teď musíme vypojit všechny káblíky, které spojují horní a spodní desku:

žíly a tepny

Tam, jak ukazuje špička kleští, VELMI opatrně. Radši ani nemyslet na to, co by se stalo, kdyby některá z těch širokých, subtilních zástrček praskla. Nezapomeňte odpojit také drát od zvukovky (označen šipkou).

A můžeme obě poloviny karosérie odšroubovat. Nezapomeňte na nenápadný šroubek vzadu mezi COM a LPT:

zákeřný šroubek...

Odklápěcí víčko je lepší sundat, aby se tam dostal šroubovák.

Počítač opatrně, aby se nerozsypal, otočíme a nadzvedneme horní desku s displejem. Tím se dostaneme ke kabelu od touchpadu, který taky musíme odpojit:

...a zákeřný kabílek

Nejhorší máme za sebou. Horní desku odklopíme:

Kuk na střeva! Největší prázdné místo zabírá baterie a disketová mechanika, zbytek je zanedbatelný :-)

Malá černá kostička, na kterou ukazuje šipka, je onen konektor, kvůli kterému to všechno děláme.

Odšroubujeme malé šestihranné šroubky u všech portů kromě dokovacího. Na fotce je sice vidíte odšroubované taky, ale není to nutné.

Hmm, myslel jsem, že chladič procesoru budu moci nechat uvnitř, ale zapomněl jsem na dva podstatné detaily, které mě přesvědčily o opaku. Takže chladič taky ven:

na šroubku, který držel chadič, totiž drží i základní deska a výfuk je zaklesnutý v karosérii

Drží jenom na jednom šroubku (šipka) a napájecím kablíku. Pak je potřeba ho opatrně odloupnout od procesoru. Opatrně proto, aby neodpadl žádný kousek té vodivé hmoty a mohli jsme ho potom vrátit přesně tak, jak byl.

Mimochodem, kdybyste potřebovali vymontovat procesor, tak stačí zaklesnout šroubovák do otvoru v bílé plastové patici a zapáčit ve směru označeném "open". Můžete se klidně opřít o hranu destičky procesoru, nevadí jí to. Posunutím odemknete zámek a pak jde procesor lehce vyjmout. Další zábavná historka z natáčení: zjistil jsem, že servisák, co minulému majiteli měnil Pentium 133 za 166, ho dovnitř narval s jednou nožičkou ohnutou a tedy nezapojenou. Kupodivu i s tím fungoval... nezničitelný stroj. Samozřejmě, že jsem ji narovnal (a naštěstí funguje dál).

Mosazný šroubek, na kterém chladič držel, vyšroubujeme, a pak už můžeme celou základní desku vyklopit ven z kapoty:

Za bok kastle okolo vývodů zvukovky stačí trochu zatáhnout, aby prošly ven "jacky" na sluchátka a mikrofon, ty kovové objímky kolem nich se vyšroubovávat nemusí. Detail desky zespodu:

další mohutná hliníková chladicí deska

Sláva, jsme u jádra pudla:

jádro pudla osobně

Tři kapičky pájky kolem nápisu R 492 jsou všechno, co drží zásuvku na místě.

Část druhá: generálka konektoru

Nebudu podnikat další předem prohraný boj o obnovení původních spojů, na tohle se musí jinak. Sestři, skalpel prosím! Vlastně páječku...

Brutální a krvavé záběry. Nevhodné pro děti do 18 let.

...a konektor je venku.

Zvláštní. Na co tam jsou tři kontakty, když dovnitř jde jenom stejnosměrné plus a mínus? Aha, třetí kontakt je nějaký patentní přepínač, který se rozpojí, když dovnitř zasunu zástrčku. Podle plošných spojů na základní desce je sice nakrátko spojen s jinou nožičkou, ale co já vím, kolik vrstev tyhle spoje mají (zdá se mi, že lakem prosvítají nejméně dvě vrstvy na každé straně), tak radši zapojím všechny tři přesně tak, jak byly.

Třetí kontakt na původním konektoru zrovna moc nedrží, proto zašmátrám v krabičce s elektrošrotem a vylovím podobný, ale mnohem bytelnější, který jsem kdysi i s kusem kuprextitu "odborně" vymontoval (hlavní roli hrály zřejmě štípačky) z vraku nějakého rádia, nebo co to bylo.

Je výhodné poučit se z chyb druhých. Proto neudělám tu samou chybu jako Tchajwanci (ano, kromě data výroby jsem uvnitř počítače objevil i "made in") a nepřipájím zásuvku zpět na tišťák. Musí přijít někam jinam, kde jí nebudou vadit síly od zapojování a vypojování napájecího kabelu. Takže ke slovu přichází Chemoprén Univerzál a zásuvečka se přilepí zvenčí na kastli. Dovnitř se stejně nevejde a dozadu ji dát nemůžu (pak by se počítač nevešel do krabice, ve které ho převážím), takže zbývají zhruba 2 cm čtvereční na boku, hned vedle díry na disketovku. Místečko jako na míru.

Do děr v základní desce zapájím tři kablíky (milimetr tlusté měděné z pračky; snesou určitě aspoň dva kilowatty, takže s přehříváním problémy nebudou :-) ). Desku vrátit do spodku skříně, vodiče vyvést ven původní dírou pro zástrčku, zajistit je proti utrhnutí kouskem tenčího drátu (ten žlutý), zkrátit na potřebnou délku, odizolovat konce, opatlat kalafunou, připájet k novému konektoru a máme tohle:

výsledek našeho snažení

Těmi injekčními jehlami jsem jenom vrtal dírky pro zajišťovací drát, nebojte se.

Ještě pohled z druhé strany:

zátiší s kabeláží

Jo jo, je tak vošklivej, až je krásnej :-).

A to je celé, přichází

Část třetí: sborka

Sestavování jde kupodivu lépe než rozebírání, stačí prostě postupovat v obráceném pořadí. Pokud nezapomenete zapojit kabel od touchpadu, nic neulomíte a neztratí se vám žádný šroubek, mělo by být všechno v pohodě.

[CENSORED], zase mi něco zbylo:

hups?

Uf, je to dobrý, tyhle karty patří do jiného počítače :-).

Takže pomodlit se, zapojit, spustit, a:

závěrečná resuscitace

Sláva, pacient operaci přežil!

A pohádky je konec.

2007-01-22 | Mircosoft
Reklamy:
„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde