S notebookem Olivetti 910 T už jsme se tady jednou setkali. Nebudu vás napínat, dnešní článek bude zase o něm.
Po dalších několika letech intenzivního provozu (asi tisíc referátů do školy, diplomka a tak) se začíná podepisovat zub času na klávesnici: vylamují se pružné západky, které drží jednu z osiček každé klávesy, a ty následně vypadávají. Tím je téma článku jasné.
Dostat klávesnici ven není nic těžkého a už jsem o tom jednou psal, takže jestli vás to zajímá, podívejte se na výše uvedený odkaz. Klávesnici tedy máme venku (vypadlé písmenko B, kvůli kterému jsem to celé dělal, už neuvidíte, protože fotky byly pořízeny až dodatečně po opravě).
Použité vybavení: pinzeta, lepidlo pro plastikové modeláře a menší křížový šroubovák. A odlamovací nůž, který jsem zapomněl vyfotit.
Dovnitř se dostaneme vyšroubováním zhruba milionu šroubků na spodní straně:
Po rozebrání zjistíme, že se klávesnice skládá ze zadní výztužné kovové desky, membrány (to je na celé klávesnici ta nejdůležitější věc) a složitě děravé desky z černého plastu, na které hnízdí jednotlivé klávesy. A tady je jádro pudla: klouby, západky, pružinky - zkrátka pohyblivé součástky, a s těmi jsou vždycky potíže.
Mimochodem, membrána vypadá takhle:
Tři vrstvy fólie. Na horní a dolní jsou vytvořeny vodivé dráhy a kontaktní plošky, prostřední mezi nimi tvoří rozpěrku, takže se kontakty dotknou jen když je zmáčkneme.
Každá klávesa je uložena na nůžkovém mechanismu, který jí umožňuje krátký přímočarý pohyb nahoru a dolů bez nebezpečí vzpříčení:
Osičky na jedné straně jsou uloženy otočně, na druhé otočně a posuvně. Není klávesa jako klávesa, skoro každá má tohle lešeníčko jinak veliké a jinak umístěné, protože mezi nimi musí zbýt místo na šrouby, vymezovací čudlíky a jiné nesmysly. Klávesy V a B ho mají zrovna dost nešťastně posunuté ke spodnímu okraji, zatímco prsty se většinou trefují spíš na horní půlku, takže síla působí mimo osu pružiny a vzniká moment, který mechanismus namáhá (a přesně z toho důvodu mi zrovna tyhle dvě klávesy odešly jako první, i když bezkonkurenčně nejošoupanější jsou šipky).
Pružinu tvoří gumový klobouček. Uvnitř má měkký výstupek, kterým se po zmáčknutí klávesy dotkne membrány a sepne kontakty. Když klávesu zmáčkneme moc silně, dosedne na doraz a výstupek propruží, takže se membrána nedá jen tak propíchnout (šikovná věc pro nervově labilnější pařany :-) ).
Mimochodem, tyhle kloboučky rády dělají kotrmelce a příčí se pod klávesami v nejrůznějších polohách, takže pak na membránu nedosáhnou, ať do knoflíků mlátíme jak chceme. To je velice častá závada u spousty notebooků (včetně tohohle). Její oprava je naštěstí velice jednoduchá, v podstatě máme dvě možnosti: buď opatrně klávesu vycvaknout, klobouček narovnat a zase ji vrátit zpátky, nebo odšroubovat celý spodní plech, klobouček pomocí pinzety zmuchlat a vytáhnout skrz díru v té plastové desce a pak ho tam stejnou cestou nacpat zpátky, tentokrát ve správné poloze. První metoda je vhodná pro línější kutily (méně šroubování), druhá pro opatrnější (odpadá riziko, že něco ulomíme).
Ale zpátky k tématu. Takhle vypadá zespoda uchycení klávesy, když je v pořádku:
Ty dlouhé přídržné pacičky v nejužším místě rády praskají a mechanismus tím přichází o to nejdůležitější: otočné uložení spodní osičky:
Naštěstí je ta černá deska z takového plastu, na který chytají lepidla na plastikové modýlky. Takže stačilo z jednoho takového modýlku ukrást kus rámečku, skalpelem z něj vykrájet kostičku zhruba 1×1×2 mm (přesný rozměr se samozřejmě musí vyzkoušet) a opatrně ji malou kapičkou lepidla přilepit na místo ztracené pacičky:
Protože ale napevno přilepená kostka nepruží, klávesa už s největší pravděpodobností nepůjde vyndat ani zandat, takže rozhodně NEdoporučuji ji nejdřív vyndavat, abychom k lepenému místu lépe mohli (to jsem já vrták bohužel udělal a po aplikaci nutné hrubé síly na zacvaknutí osiček mi kostky upadly a musel jsem je lepit znovu).
V některých případech se pacička jenom nalomí a zůstane viset na původním místě. V takovém případě je oprava jednodušší, stačí do škvíry za ní vlepit malinkou plastovou šupinku (např. jeden z mnoha odřezků, které nám určitě zbyly po tvorbě kostiček pro méně šťastné klávesy):
V obou případech je nutné dát pozor na dvě věci. První: nové výztuhy nesmí být tlustší než ta černá základní deska, na kterou je lepíme, jinak by pak nedosedla na membránu a nemuselo by to vůbec fungovat. Naštěstí plast je jenom plast a není zas až tak těžké (po dokonalém zaschnutí lepidla) žiletkou nebo čepelkou z odlamováku přebytky opatrně odříznout (ano, i tohle se mi stalo :-) ). A druhá: S LEPIDLEM VELMI OPATRNĚ! Stačí, aby se jenom malinko dotklo pohyblivých nožiček, a okamžitě vyvzlíná do všech koutů a z klávesy se stane nepohyblivý ozdobný prvek (toho jsem se naštěstí vyvaroval).
No, a to je všechno. Nebo jsem si to alespoň myslel, dokud jsem klávesnici nesešrouboval a nenahodil počítač: půlka kláves najednou nefungovala. Takže zase všechno ven. Tentokrát byl pes zakopaný na tomto místě:
Horní a spodní fólie membrány se tam dotýkají několika kontakty a je potřeba, aby byly v tom místě neustále důkladně stisknuté dohromady. O to se mají starat takové dva gumové obdélníčky na té plastové desce. Po celé slepovací anabázi (mimo jiné jsem zalepil ještě pár dalších trhlin (a že jich tam bylo)) se asi nějak zkroutila či co a už to tady nedoléhalo, ať jsem spojovací šroubky utahoval, jak jsem chtěl. Naštěstí to vyřešilo pár obdélníčků náplasti:
A to už je opravdu všechno. Důkazem úspěšnosti operace může být tenhle článek, který jsem na revitalizované klávesnici úspěšně naťukal.
Závěrem můžu dodat snad jen tohle: až vám někdy začnou na notebooku blbnout klávesy, nepropadejte panice. Vezměte šroubovák a lupu, vypátrejte, kde má který čudlík kterou osičku (za posuvný konec se vypáčit nedá) a když budete dostatečně opatrní a nic neulomíte, máte klávesnici za pár minut zase v pořádku. Servisáky má cenu volat jenom v záruční době, po jejím uplynutí už je to jenom zbytečná ztráta času i financí ;-).