Lidé, kteří mají rádi ženšen - ať už pro jeho předpokládané léčivé účinky nebo jenom pro jedinečnou chuť - jsou ochotni za něj platit obrovské sumy.
Na jižní polokouli Paquinu, zhruba osmdesát kilometrů východně od Jizvy (na úpatí pohoří Napala) se rozprostírá podlouhlý, klikatý pás lesa zvaný Runaround, plný dubů a javorů cukrodárných. Je to to nejlepší místo ve vesmíru, kde se dá najít - nebo pěstovat - bylina nazývaná panax ginseng, červená bobule, tatarský kořínek nebo ženšen. Je to rostlina, která se pěstuje až absurdně snadno, pokud jí poskytnete tu správnou půdu a podnebí: na podzim vyoráte brázdu, nasypete do ní semínka, zahrnete je hlínou a následujících pět let trávíte nařezáváním javorů a střílením po pytlácích.
Kromě toho, že je základem ekonomiky celého kraje, dal ženšen také jméno největšímu městu planety, Ginsengu, s téměř devíti tisícovkami obyvatel (když počítáme i okolní zahrádkáře). Město má svoji vlastní kanalizaci, čistou vodu, několik dlážděných ulic, desítky trvalých budov a dočasně také jednu dopravní loď třídy Firefly, dřepící na strništi za udírnou jako dravý pták na číhané.
Hned poté, co podvozek lodi dosedl na úrodnou půdu a oblak dýmu ze dvou proudových motorů odnesl vítr, ozval se z lodního interkomu hlas: "Jsme bezpečně na pevné zemi. Ano, právě jsme dosáhli dalšího úspěšného přistání, skrz ohnivou smršť a všechny myslitelné překážky nebes. Jsme na místě. Musíme políbit zemi. Ano, zem, tu svatou zem, kterou musíme, éé, políbit."
Vyklopila se nákladní rampa. Uvnitř stojící rozložitý muž s hranatou bradou, oblečený ve volných kalhotách a zeleném tričku, prohlásil: "Já bych ten interkom rozflákal". Strčil si prst do ucha a zatřepal s ním, až se tlaky vzduchu vyrovnaly.
Vedle něj, také s pohledem upřeným ven na Paquin, stála hnědovlasá dívka v umaštěných šedých montérkách. "Jé, tenhle svět voní jako cukroví!"
"Mně voní po penězích," prohlásil muž.
Vedle nich se objevili další dva lidé. Stejně jako onen svalnatý muž, oba byli ozbrojeni: on standardním vojenským poloautomatem Shacorp IX, ona opakovací karabinou s upilovanou hlavní. On byl hladce oholen a průměrného vzrůstu; ona snědá a atleticky stavěná.
Řekla: "Dobrá, udělejme to rychle a čistě. Provedeme výměnu a mizíme."
Podíval se na ni. Ona se podívala na něj. "Jenom se vám snažím ušetřit práci, pane. Tahle věta už vám musí lézt krkem."
"Díky, Zoe. Zní to skoro stejně dobře, jako když to říkám já."
Svalnatec se uchechtl, ale neřekl nic.
"Jayne, zůstaň tady a dohlédni na nakládání. Zoe a já půjdeme dohlédnout na platbu."
"Myslel jsem, že dostaneme zaplaceno od tý druhý strany."
Ten, kterému se říkalo pane (a zřejmě byl na ten titul zvyklý), naklonil hlavu na stranu a podíval se mu do očí. "Ano, Jayne. Dostaneme. A tihle dostanou zaplaceno od nás. Myslím, že se tomu říká obchod."
"Počkej, Male. My platíme jim? Moc se mi nechce dávat peníze bandě -"
"Uklidní tě, když jim zaplatíme penězi, které nám právě k tomuto účelu Sakarya dal?"
"Éé... jo."
"To jsem rád. Takže ti nebude vadit, když vyrazíme a vyřídíme to? Nerad bych něco udělal bez tvého ta ma de yunxu."
"Suibian ni," řekl Jayne, když Mal a Zoe vkročili na Paquin.
"Stejně to pořád nechápu," pokračoval, když byli z doslechu.
Dívka v montérkách odpověděla: "Kapitán a Zoe jim předají peníze, oni nám naloží náklad, my ho vyložíme na Héře, pak dostaneme zaplaceno, potom koupíme Serenity novou indukční -"
"Ale co mi pořád není jasný je to, proč si prostě ty prachy nenecháme a neušetříme si spoustu poletování?"
Povzdechla si "ach jo, Jayne," a odešla zpátky do lodě. Vystoupala po kovovém schodišti z objemného nákladního prostoru, který byl smyslem existence celé lodi, a vydala se chodbou dozadu směrem k ošetřovně. Nad obsazeným vyšetřovacím lehátkem se skláněl mladý muž - vypadal, že se ještě ani nepotřebuje holit. Když se k němu přiblížila, vzhlédl a pozdravil: "Ahoj, Kaylee."
"Ahoj, Simone. Jak je River?"
"Spí," řekl po rychlém pohledu na drobnou postavu na lehátku. "Zkouším nový druh léčby. Asi hodinu nebo dvě teď bude mimo."
"Zdály se jí další sny?"
Podíval se na Kaylee a přikývl. Zdálo se, že mezi nimi proběhl jakýsi druh tichého rozhovoru, už dříve tolikrát opakovaného, že jakákoli další slova jsou zbytečná. Místo nich Kaylee navrhla: "Co takhle halmu?"
"Proč ne?"
O pět a půl hodiny později byl nákladní prostor naložen čtyřmi tunami nařezaného javorového dřeva. Mal bouchl do tlačítka na zavírání dveří a řekl: "Washi, dostaň nás z téhle planety."
"Tahle část šla docela hladce, pane," řekla Zoe.
"To jo. Odteďka to říkáš ty."
Přes vnější plášť dolehl zvuk rozbíhajících se motorů a loď se odlepila od země.
| < Předmluva | Obsah | 1. kapitola > |