Zrovna se chystal zaklepat na dveře, když za sebou náhle uslyšel chřupnutí štěrku pod něčí podrážkou. Rychle se otočil a sáhl po pistoli, ale zastavil se dřív než ji stačil úplně vytasit.
"Zoe!"
"Ano, pane?"
"Co tady xuexing de ta ma de diyu děláš?"
"Omlouvám se, pane. Očekával jste, že budu nečinně sedět na Serenity, zatímco se sám budete bavit s tím federálem?"
"No, vzhledem k tomu, že zhruba tak nějak zněl rozkaz, který jsem vydal, tak jsem to tak asi i myslel, ne? Co ostatní?"
"Vzala jsem si raketoplán dvě. Jsou pořád na stacionární orbitě."
"Dobrá. Takže, po celou dobu, co tu jsme -"
"...tady náš přítel není."
"Hmmm?"
"Ten federál - předpokládejme, že to federál opravdu je - odešel před půlhodinou."
"Aha. Čekala jsi tady?"
"Ano, pane."
"Nepředpokládám, že víš, kam šel?"
"Ano, pane."
"Víš?"
"Ano, pane."
"Kam?"
"Pojďte za mnou, pane."
Bylo už dlouho po setmění. Asi patnáct minut rázovali tmavými zadními uličkami Yuvy, až se zastavili před něčím, co ve slabých zbytcích světla vypadalo jen jako velký černý objekt neurčitého tvaru. "Tady, pane," zašeptala Zoe.
Mal zašeptal v odpověď: "Co to je?"
"Za světla to vypadalo, že by to mohlo být skladiště od přistávací plochy."
"Jak velké?"
"Nic extra."
"Dobře."
Chvíli šmátral v kapse svého kabátu, potom zašeptal: "Nemáš nějaké světlo?"
Zoe držela baterku opatrně zastíněnou a v její bledé záři spatřili dveře. Mal se postavil na stranu s klikou, Zoe na druhou. Oba vytáhli zbraně. Mal levou rukou nahmatal kliku a stiskl ji. Ozvalo se nepříjemně hlasité cvaknutí. Další hlasitý zvuk vydaly dveře při otevírání. Očekával, že se něco stane.
Když se rozsvítily zářivky, odskočil dozadu podél zdi, překulil se a skončil v lehu na břiše s pistolí namířenou na dveře. Zoe viděl jasně, jak klečí na jednom koleni a okem a hlavní opatrně nakukuje dovnitř.
Ze skladiště se ozval hlas: "Nechystám se na vás střílet. A byl bych rád, kdybyste v tomto ohledu byli stejně zdrženliví."
"Kdo je tam?" zavolal Mal.
"To jsem já. Kit. Než jsem rozsvítil, nevěděl jsem, kdo jste."
Mal sklonil pistoli k zemi. Zoe tu svoji namířila někam do poloviny vzdálenosti mezi sebou a dveřmi.
Kit vyšel ven a ukázal prázdné ruce, ale za opaskem měl zastrčenou pistoli. "Mám to chápat tak, že hledáte mě?"
"Přesně tak."
"A předpokládám, že jste mi před šesti hodinami nezachránili život proto, abyste mě zabili teď, takže - půjdete dál?"
Mal pohlédl na Zoe, která vstala, zasunula zbraň do pouzdra a pokrčila rameny. Mal se také postavil a schoval revolver. "Dobrá," řekl.
Vešli dovnitř a Zoe za nimi zavřela dveře. Kit stiskl masivní vypínač na jejich vnitřní straně, který dle očekávání zhasl zářivky na stropě. Špatně osvětlenou halou ho následovali až do malé kanceláře, ve které byly porůznu rozmístěné monitory, klávesnice a komunikační vybavení.
"Udělejte si pohodlí," řekl.
Zoe obrátila oči v sloup. "To se týká celé Héry, nebo jenom Yuvy, že tady nikdo nevěří na židle?"
"Já jednu mám," odpověděl Kit, "protože jsem tu byl první."
Zoe se opřela o zeď, Mal si sedl na roh stolu. "Už jste tuhle skrýš použil dřív, nebo je to improvizace?"
"Měl jsem to naplánované, pro všechny případy."
Mal na sobě ucítil Zoin pohled. "Při vaší práci jsou takové věci nezbytné, že?"
"Ano, ovšem."
"A co za práci vlastně děláte?"
Nyní se na něj upřeně díval Kit. "Jsem zubař," prohlásil nakonec.
Mal pokrčil rameny. "Podívejte, už o vás vědí; jediné, co můžete dělat, je čekat na záchranu a doufat, že přijde dřív než vás najdou a zkusí to znovu. Co můžete ztratit, když nám to prozradíte?"
"Přemýšlím, jestli náhodou nejste ti, kteří mě prozradili."
"A pak vám zachránili život?"
Kit pokrčil rameny. "Nevím. Nevím, jaké je vaše stanovisko. Myslíte, že byste mi to mohli říct?"
"Stejně byste tomu nevěřil," řekla Zoe s pohledem upřeným někam nad Kitovo rameno.
"Nemusíte nám nic říkat," řekl Mal. "Úředníkovi Aliance nebudeme vyhrožovat. A určitě se to z vás nepokusíme vymlátit násilím. Ale tenhle příběh sledujeme odprostředka a rádi bychom ho slyšeli celý. Tedy jestli myslíte, že byste nám ho mohl říct."
Kit se naklonil dozadu a zadíval se na strop. "Mimochodem, co vás vlastně přivedlo do Yuvy? Zjistil jsem si, kdo jste, ale tím otázky teprve začínají. Nejste horníci a na úřadech jsem vás také neviděl. Řekl bych bezpečnost, ale nemáte -"
"Jsem kapitán dopravní lodi. Pan Sakarya si nás najal, abychom mu dovezli nějaké dříví."
"Ano, to odpovídá tomu, co vím. Ale je to pravda?"
"Jistě," odpověděl kapitán. "Proč by nebyla?"
"Dobrá. Doručili jste nějaké dřevo. A potom?"
Mal pokrčil rameny. "Čekali jsme na výplatu, v kantýně jsme zahlídli ty dva a rozhodli jsme se jim překazit zábavu."
"Pan Sakarya," zopakoval Kit.
"Ano."
"Co víte o panu Sakaryovi?"
"No, dal jsem si o něm dohromady, že se nezatěžuje přehnanou dobrotou ke svým zaměstnancům."
"To by se dalo říct."
"Podobný tisícům jiných, které jsem viděl. Velký král v malém království. Pravděpodobně se v tom moc vyžívá."
"Jo, dobře."
"Co dobře?"
"Nic."
"Nic, co byste nám o něm mohl říct?"
"Je mi líto."
"Nebo o tom, co děláte?"
"Je mi líto."
"Nejste zvědavý, jak jsme vás demaskovali?"
"A udělali jste to?"
"Ne úmyslně."
Kit pokrčil rameny.
Mal pokračoval: "Ale ještě je tu jedna věc. Někdo se vám pokusí dát do nosu zrovna v den, kdy se tu ukážeme my, a to se vám nikdy předtím nestalo, nebo jste tou dobou alespoň byl ozbrojený a čekal jste to. Docela podezřelá shoda náhod, ne?"
"Kam tím míříte?"
"Že byste mohl být zvědavý, jak to přesně bylo."
"Možná ano."
"A když nám řeknete, co víte, a my vám řekneme, co víme my, možná bychom se všichni mohli něco zajímavého dozvědět."
"Je mi líto. Tohle nemůžu udělat."
"Předpokládám, že byste nedokázal ospravedlnit prozrazení čehokoli bez příslušného povolení."
"Tak nějak."
"Svědomí by vám to nedovolilo."
"Dejme tomu."
"Musíte jim o tom říkat?"
"Ano."
"Ale jste zvědavý, že ano, Kite?"
"To připouštím. Ale víte, mám také strach. Je mi líto, ale nemůžu vám pomoci, kapitáne Reynoldsi."
Mal seskočil na zem, kývl na Kita a zamířil ven. Zoe s ním srovnala krok.
"Mám otázku, pane."
"Jakou?"
"Dozvěděli jsme se něco?"
"Sice máme víc otázek než předtím, ale ano, nějaké věci jsme se dozvěděli. Víme teď s jistotou, že je to federál. A měl tady rozdělanou nějakou misi, která měla něco společného se Sakaryou, a něco kolem našeho příletu mu tu misi zkazilo a málem ho to stálo život."
"Jasně. Něco okolo našeho příletu."
"Správně."
"Potom bych měla ještě jednu otázku."
"Sem s ní."
"Nějaké námitky proti tomu, abych našla Jayna a ustřelila mu hlavu?"
"Už není v posádce."
"No a?"
"Nemůžeš vyčítat kryse, že je krysa, Zoe."
"Ne, pane. Ale bez hlavy by to byla o trochu menší krysa."
Seděl u stolu, pomalu upíjel pivo a snažil se celé věci přijít na kloub. Když už se rozhodl, že zboží prodá ještě tady, potom opravdu potřebuje vědět, co se tu vlastně děje.
Dobrá, takže jak to bylo. Popořadě.
Zaprvé. Kontaktoval Alianci a bylo mu řečeno, že se s ním agent setká v kantýně. Tahle kantýna je jediná ve městě. Druhému podniku dole pod kopcem nikdo neřekne jinak než "bar". Takže byl na správném místě.
Zadruhé. Přišel sem a čekal zhruba půl hodiny - v místnosti, která byla až na barmana úplně prázdná. Jestli ten federál byl barman, což nezní moc pravděpodobně, proč nic neřekl?
Zatřetí. Přišli další dva chlápci. To mohli být federálové - byli ozbrojení a vypadali, že jsou tu pracovně. Ale proč dva? Neřekli mu, že by měli být dva. Proto hned jak přišli, položil ruku na pistoli. Ale naprosto ho ignorovali a radši sledovali dveře.
Začtvrté. Přišli Mal a Zoe. Byl zatraceně blízko k tomu, aby je zastřelil ještě ve dveřích, protože si myslel, že zjistili, co chystá, a jdou ho zastavit. Ale dělali, že ho nevidí.
Zapáté. Přišel nějaký fajnově oblečený chlápek. To mohl být federál. Ale pak se do toho vložili tamti dva, vypadalo to, že ho chtějí zabít, a Mal se Zoe ho zachránili. A Mal a Zoe by federála nezachraňovali ani náhodou.
Nedávalo to smysl.
Nic z toho nedávalo smysl.
Ale musí to rozluštit, protože se nemůže pustit do vysoce riskantní operace jako je tahle bez toho, aby věděl, kdo je na čí straně a jaké strany tu vůbec jsou.
Hm, takže... pojďme si to promyslet.
Mohlo by to, že se tu ukázal Mal, být jenom náhoda? Jo, klidně; jestli na něco čekali, například na výplatu za práci, kolik dalších hospod tady bylo? Ale co potom s tím chlápkem, kterého zachránili? Zachránili ho Mal a Zoe, takže to v žádném případě federál není; na tohle se může spolehnout.
Takže, když nebyl federál, tak kdo to byl? A kdo ho chtěl zabít, a proč?
A proč se vlastně jeho federál neukázal? Ať už si o něm, Jaynovi, myslí cokoli, věděl, že chtějí doktora a jeho sestru; a chtějí je opravdu moc. Tak proč nepřišli?
Opřel se na židli a pokračoval v zamyšleném usrkávání piva.
Už byli skoro u raketoplánu, kterým Mal přiletěl.
"Dobře, pane, teď v tom máme jasno."
"Jo."
"Alespoň částečně."
"Správně."
"A budeme s tím něco dělat?"
"Jo. Zaplaceno jsme dostali, takže tě zavezu k raketoplánu jedna, doletíme zpátky na Serenity a zmizíme z tohohle světa."
"Dobrý plán, pane."
"Jsem rád, že ho schvaluješ."
"Má jenom jednu drobnou vadu. Máte opravdu v úmyslu to takhle udělat?"
Raketoplán byl na místě a vypadal netknutý.
"Jo," odpověděl. "Tohle není naše starost."
"Přesně tohle jste říkal i předtím, pane."
"A taky to byla pravda."
"Ano, pane."
Mal vyťukal kód a dveře se otevřely. Vešli dovnitř. Mal se usadil za palubní desku, zapnul vysílačku a našel kanál Serenity.
"Washi?"
"Tady, Male."
"Dostali jsme zaplaceno a letíme domů."
"Ehm..."
Zoe se dívala na Mala, jak říká: "Washi? Máte nějaké potíže?"
"Ne tak úplně potíže."
"Povídej, Washi."
"No, první věc je, že Zoe šla dolů za tebou."
"Já vím. Je tady se mnou."
"Aha, dobře. Pak je vše v pořádku."
"A ta další?"
"Jaká další?"
"Říkal jsi 'první věc'."
"Aha, no jo. To je... trochu složitější na vysvětlování."
"Washi."
"Pane," přerušila ho Zoe. "Tohle bychom možná měli nechat na jindy."
"A to proč?"
"Protože jsem támhle venku zahlédla něco kovového."
"Washi, zase ti zavolám."
Zavěsil a vytáhl zbraň; Zoe už měla tu svou v ruce, i když si už nepamatovala, jak se jí tam dostala.
"Viděla jsi jenom jednoho?"
zeptal se."Ano, pane. Jeden odlesk. Neměli bychom odsud zmizet?"
"Ne, pokud je to zbraň, která míří na dveře a čeká, až se někdo z nás zvedne a půjde je zavřít."
"Chcete to vyzkoušet?"
"Moc ne."
"Takže tu prostě máme stát navěky?"
"To taky není moc dobrý nápad."
"Měli jsme ty dveře zavřít hned, jak jsme nastoupili, pane."
"Dobrá úvaha."
(Pozn. překl.: tady vidíte, kam až může dojít vývoj bezpečnostní automatiky. Nenechá vás, mrcha jedna, nastartovat s otevřenými dveřmi, bez bezpečnostních pásů, bez dětské sedačky, lékárničky a výstražného trojúhelníku, i kdyby vás kvůli tomu měla zabít :-).)
Zoe pokrčila rameny a zaklekla vedle dveří. Mal se postavil za ni.
"Připraven, pane? Půjdu na to."
"Já na to půjdu."
"Ne, pane. Můžu -"
Mal se vrhl podél prahu, překulil se a skončil na nohou na druhé straně dveří.
Malou částí mozku, která zrovna nebyla zaměstnána jinými věcmi, si Zoe stačila pomyslet: Nikdy si nezvykneš na kulky, které třískají do věcí okolo tebe mnohem dříve, než zaslechneš výstřely...
Nebylo třeba slov. Byli nejméně tři, zbraně byly poloautomatické a pálily do tří různých míst. Ven už v žádném případě nepůjdou.
Dveře se zavřely.
"Jste v pořádku, pane?"
"Ani škrábnutí."
"Dobrá."
"Nahodím to," řekl Mal.
"Nechte to na mě, pane."
"Tak dobře."
Vklouzla na místo pilota. Kulky dál bušily do boku raketoplánu. Vypnula automatické navádění, zapojila energii a odjistila řízení. Nebylo to tak hladké, jako když to dělal Wash, ale netrvalo to o moc déle.
Položila ruku na plynovou páku, nastavila antigrav na plný výkon a po chvilce řekla: "No, a co teď?"
"Hm, teď odsud odletíme?"
"To bohužel ne, pane."
"Ehm..."
Zoe vstala a přejela pohledem oblast naproti dveřím, přikývla a zase si sedla. "Jeden z těch výstřelů, co prošly dovnitř, vyřadil antigravitaci. Neletíme nikam, pane."
"Aha. Výborně. A já si zrovna začínal říkat, jak nám všechno dokonale vychází."
Ještě jedna opožděná kulka zasáhla trup; znělo to, jako když kladivo udeří do kovadliny přes polštář.
Mal se zamračil. "Přemýšlím, jak dlouho tu můžeme takhle sedět a nechat je po nás střílet."
"Dokud jim nedojde, že tu takhle budeme sedět i dál a nedojdou si pro výbušniny."
"To zní dost pravděpodobně."
"Nebo, podle toho, co jsou zač, by si prostě mohli přitáhnout dělostřelectvo."
"Jsi plná dobré nálady."
"A nechtějí po nás, abychom se vzdali, takže se nemusíme bát, že by nás pak podvedli."
"Opravdu optimistický pohled na svět, Zoe."
Zamžourala skrz okno. Bylo to...? "Myslím, že jim právě přicházejí posily."
"To je skvělé. Nelíbila se mi představa, že bychom nestáli proti přesile."
"Pravda, to by byla ostuda."
"Kdybychom věděli, odkud přicházejí a kdo jsou," řekl Mal, "mohli bychom odhadnout, za jak dlouho dokážou sehnat ty výbušniny."
"Ano, pane. A ještě něco mi vrtá v hlavě."
"Přemýšlíš, kdo se nás snaží zabít?"
"Ano, pane. Kdyby to byl Sakarya, neplatil by nám."
"Hm."
"Pane?"
"Ano?"
"Hodil by se nám nový plán."
"To ano," odpověděl.
Rozhovor s kapitánem a jeho prvním důstojníkem mu měl dát mnohem více informací, než kolik mu dal. Zamyšleně zíral na vysílačku.
Kvůli čemu na té lodi Asherovo oddělení tak šílelo? Na kapitána nyní nebyly vypsány žádné zatykače, jenom řada odvolaných žalob, takže co ještě by mohli mít? Nebo koho ještě?
Mohlo by to být 'koho'? Jeho instrukce říkaly, aby se s někým setkal a vyjednal cenu za nějakou informaci. Kapitán tu informaci neměl, takže zbývá někdo jiný z lodě. Někdo, kdo by... co, snad prodal svého kapitána? Ale pořád se vracela stejná otázka v různých podobách: co by mohlo oddělení tak zoufale chtít, aby kvůli tomu zničilo osmiměsíční operaci těsně před dokončením? A jak to, že o něčem tak velikém nikdy neslyšel ani slovo?
Otočil se zpátky ke svým přístrojům a přemýšlel.
S jedním okem na radiomajáku a druhým na indikátoru roviny sestupu klouzal houstnoucí atmosférou. Ještě štěstí, že tenhle způsob letu nevyžaduje téměř žádné přemýšlení, protože se teď všechny jeho myšlenky zabývaly něčím úplně jiným.
Co se děje se Zoe?
Znal ten tón, který Mal použil - to až příliš klidné ukončení hovoru. Něco se tam dělo.
Ruka mu cukla směrem k vysílačce, potom zpátky.
Zatraceně, přece jim nevpadne do toho, co mají zrovna rozdělané, jenom proto, že o ně má strach. To ne. Jako by v nejrůznějších malérech nebyli už mockrát předtím. A stejně pro ně nemohl udělat nic jiného než to, co právě dělá - to jest dostat se k nim nejrychleji, jak to půjde.
Nejrychleji jak to půjde znamená dobrých deset minut. Během deseti minut se může stát spousta věcí.
Co se děje se Zoe?
Uslyšel za sebou krok a leknutím málem ztratil kontrolu nad lodí. Dovolil si rychlý pohled přes rameno.
"River! Ehm, ahoj."
"Měl bys."
Podíval se na knipl, ovládání trysek, nastavení antigravu a sestupné křivky a uvědomil si, jak málo by všem těmhle věcem stačilo k tomu, aby je poslaly plnou rychlostí do země. "Tohle teď asi není to úplně nejlepší místo, na kterém bys mohla být."
"Měl bys jim zavolat," řekla River.
Věnoval jí ještě jeden krátký pohled. Její oči byly mírně rozšířené, ruce podél těla měla sevřené v pěst a vůbec se nehýbala.
"Měl bych... myslíš, že bych se měl spojit se Zoe a Malem? Jsem od nich pořád ještě deset minut daleko a nemůžu pro ně nic udělat. A jestli je vyruším při něčem -"
"Neopravíš víru, to ona opraví tebe," řekla, otočila se a opustila můstek.
Vydechl, aniž by si uvědomil, že zadržoval dech, a znovu zkontroloval dráhu letu. Všechno bylo v pořádku.
Neopravíš víru...
Teď jenom co tohle mělo znamenat?
| < 4. kapitola | Obsah | 6. kapitola > |