"Takže, pane Cobbe - jmenujete se tak, že ano - jak to vidíte? Chcete strávit zbytek života dolováním bauxitu, nebo mi odpovíte na jednu velice jednoduchou otázku?"
"Nevím. Mně to připadá složitý. Ve svý podstatě jsem docela jednoduchej člověk."
"Samozřejmě nemusíte jenom kopat bauxit; taky můžete nosit hlušinu. Hezky na zádech, jeden pytel po druhém. Zdá se vám to zábavné?"
"Vždycky jsem měl rád čerstvej vzduch."
"Dochází mi trpělivost, pane Cobbe."
"Jéje, to mi láme srdce, pane - jak jste říkal, že se menujete?"
"To jsem neříkal."
"Máme snad bejt kamarádi, ne?"
Důstojníkovy rty se několikrát pohnuly naprázdno a pak se představil: "Rennes. Důstojník Rennes."
"Jéje, to mi láme srdce, důstojníku Rennesi."
"To, co vám zlomíme, nebude jenom srdce."
"Opatrně. Jestli mě vyděsíte, moh bych vám tu omdlít."
"Nejste zrovna v pozici, kdy byste si mohl diktovat podmínky, pane Cobbe. Jestli nám to nechcete říct, nevadí. Zas tak moc to vědět nepotřebujeme."
"To je skvělý, protože já vám zase nepotřebuju nic říkat."
"Jste si tím jist, pane Cobbe?"
"Dobře, řeknu to na rovinu. Na vaše otázky odpovim gen wo de jiba jiangu de cha zai ni de zuiba."
Důstojník Rennes praštil do knoflíku na svém stole. "Pojďte toho chlapa odvést zpátky do cely," vyštěkl. Potom zavrtěl hlavou, pohodlně se rozvalil v židli a založil ruce.
Za nějakých pět minut došla k závěru, že neexistuje způsob, jak opravit nástavec za letu, a svou pozornost raději obrátila k ošklivé díře zející v trupu vpravo na zádi. Prošlo to přímo skrz až do strojovny, necelý metr od její houpací sítě.
Ozval se Washův hlas: "Kaylee, můžeš udělat něco, co by mi dalo trochu stability? Dlouho už to neudržím a přistání v tomhle stavu se nedá přežít."
"Možná bych mohla posílit polohovací trysky, ale musely by se zapojit paralelně s motory."
"Což znamená...?"
"Víc trysek najednou, víc šťávy, víc antigravitace, víc géček, víc tahu, víc výkonu pro polohování, míň pro manévrování, víc -"
"Jasný, beru. Za jak dlouho to nastavíš?"
"Nevím, ještě jsem to nikdy nezkoušela. A na chvíli vypadne pohon, až ho budu přepojovat."
"Kaylee..." Poprvé v životě zaslechla v jeho hlase napětí. "Jestli vypadne pohon, jsme mrtví."
"Bude to jenom na půl vteřiny nebo tak nějak, než přehodím kabely."
"Půl vteřiny? Jo, tak dlouho ji snad udržím. Pusť se do toho, ale dej mi vědět, než to uděláš."
"Dám."
"A moc bys mi pomohla, kdyby sis s tím mohla pospíšit."
"Lehčí by to bylo mimo atmosféru, kde by to tolik neházelo."
"Kaylee, moc dlouho nás takhle neudržím a podle přístrojů není trup vzduchotěsný."
"To ucpu; jsem přímo u toho."
"Chui lei fo, ni jiu shi! Koukej si vzít skafandr!"
"Já vím, Washi. Vezmu."
"Okamžitě!"
"Tak jo. Dej mi minutu na oblíknutí, pak se pustím do těch PTček."
"Dělej."
Wash byl vyděšený, o tom nebylo pochyb. Kaylee by byla také, jenže na to neměla čas.
"Dobrá, Zoe. Jdeme na to?"
"Jdeme."
Na stole před ním ležely rozprostřené Washovy nákresy uspořádání úřadu bezpečnosti a věznice za ním. Věnoval jim poslední krátký pohled, složil je, uklidil do kapsy a vstal. Zoe s ním.
Při odchodu si s Markem kývli na pozdrav.
Brzy dorazili na Severní ulici; nebylo tam nijak zvlášť rušno. Když se blížili k úřadu bezpečnosti, Zoe poznamenala: "Támhleto tady minule nestálo, že ne?"
"Ne."
"Vypadá to jako něco, v čem se převážejí vězni, že ano, pane?"
"Jo."
"Možná jdeme pozdě."
"Je to možné."
Když byli od vznášedla nějakých patnáct metrů, dveře úřadu se otevřely a v nich stál Jayne: spoutaný na rukou i na nohou, s jedním strážníkem před sebou a dvěma po stranách.
"A nebo jsme přišli právě včas," řekl Mal.
"Takže opět změna plánu, pane?"
"Neděláme to tak vždycky?"
"Skoro."
"Co bys řekla únosu toho vznášedla?"
"To by mohlo vyjít."
"Řidič je tvůj."
Když se pustili do akce, Mala napadlo, že najednou jde všechno jako po másle, snad dokonce snadněji, než by si zasloužili: sekuriťáci naložili Jayna do zadního oddílu vznášedla a Zoe mezitím vyřídila řidiče. Když za Jaynem zamkli dveře, zjistili, že se dívají do hlavně Malovy pistole. Bylo vyměněno několik slov a za okamžik už všichni tři důstojníci leželi na zemi s rukama za hlavou.
Mal obětoval pár vteřin na to, aby jednomu z nich sebral svazek klíčů, doufaje, že jsou to ty správné, ale zas tak moc se o to nestaral; potom vyšplhal na sedadlo spolujezdce a byli pryč dřív, než za sebou stačil zavřít dveře.
Pak zapnul vysílačku a zavolal: "Washi, zahřej ji."
Odpověděl mu jen statický šum.
Zesílil signál a zkusil to znovu. Potom ho zesílil ještě víc a nakonec až na maximum.
Když se konečně ozval Washův hlas, byl sotva slyšet.
"Jo, Male. Víš, došlo tu k pár událostem."
"Washi, kde jste?"
"Nějakých sedm kiláků od vaší pozice."
"Výborně."
"Svisle nahoru."
S několika všeobecnými kletbami na adresu řidiče se vydrápal na nohy. Vystartovali tak prudce, že si nestačil sednout a upadl na podlahu. Dovrávoral k jedné ze dvou vestavěných ocelových sedaček a svalil se na ni.
Musí si odpočinout, aby byl ve chvíli, kdy se otevřou dveře, připraven zjistit, kde je a jaké jsou tam podmínky a mohl začít plánovat útěk.
Proč jsem jim prostě nevyklopil všechno, co chtěli vědět? ptal se sám sebe už asi popadesáté během stejného počtu minut. Nevypadá to, že bych kapitánovi něco dlužil.
Ne, teď nemá cenu se tím zabývat. Potřebuje být v nejlepší formě, aby dokázal nashromáždit dostatek informací a sestavit plán.
Jenomže sestavování plánů nikdy nebyla jeho parketa.
Ne, ani tímhle nemá cenu se zabývat.
Buď ve střehu, Jayne. Jakmile se ty dveře otevřou, budeš potřebovat všechen svůj zatracenej intelekt.
Došlo k tomu dřív než čekal. Prudké zabrždění ho málem zase porazilo, ale tentokrát se na sedadle udržel.
Záď se otevřela a do očí ho udeřilo světlo.
"Tak, Jayne," řekl Mal. "Podíváme se, jestli některý z těchhle klíčů pasuje. Usnadní nám to běhání."
Vyhlížela pronásledovatele, kteří už nemohli být moc daleko, a jakmile Mal odemkl Jaynova pouta, pokusila se ušetřit půl oka i na něj.
"Běhání?" řekl. "Proč nenasednem -"
"OK, Zoe... jsme hotovi."
"Co s tím železem?"
"Dobrý nápad."
Mal posbíral řetězy a pouta a uklidil je do vozidla, potom zavřel zadní dveře a kývl na ni. Naklonila se do kabiny vznášedla, nasměrovala ho, kusem řetězu přitáhla plynový pedál až k podlaze a rychle odskočila. Stroj vyrazil dál po silnici a trochu se za jízdy kolébal kvůli otevřeným dveřím.
"Mají v něm lokátor," vysvětlil Mal. "Teď do lesa, a fofrem."
Neuběhli ještě ani padesát metrů a po cestě se s hučením přiřítily dva hlídkové vozy; naštěstí pokračovaly v pronásledování ujíždějícího vznášedla a ani nezpomalily.
"Slyším koně," řekl Mal.
Zoe přikývla a utíkali dál.
"Nepřebejvá někomu bouchačka?" nadhodil Jayne.
"Teď chvíli jenom poběžíme."
"Běhá se mi líp, když mám v ruce aspoň pistoli."
Po několika minutách se zastavili a naslouchali.
"Zatím nic," vydechl Mal.
Jayne to zkusil znovu: "Ohledně tý bouchačky..."
Podívala se na kapitána. Pokud by k tomu mohla něco říct, tak neozbrojený Jayne byl mnohem příjemnější společnost než ozbrojený Jayne.
"Jo," odpověděl Mal, "popovídáme si o tom."
"Nepotřebuju žádný zatracený povídání, potřebuju zbraň."
"Uvidíme."
"Jestli mi nechcete dát žádnou zbraň, tak proč jste mě vodtamtaď vůbec tahali?"
"Pro tvůj mozek," řekl Mal. "Potřebujeme všechnu tvoji moudrost."
"O čem to do prdele mluvíš?"
"To ti vysvětlím jindy. Právě teď ale chci být co nejdál. Pohyb."
"Pisto-"
"Pistoli ti dám uguo ta ka zai ni de gangmen zhong er ni hai neng pao de hua, Jayne."
Hromotluk se zamračil a běželi dál.
Dobře řečeno, kapitáne.
Po půl hodině zastavili a znovu se zaposlouchali. Zatím ticho. Mal vyštrachal vysílačku. "Washi? Jsi tam?"
Praskání a šum a potom: "Jen tak tak, Male."
"Můžeš nás zaměřit?"
"Male, jestli pustím tohle řízení na tak dlouho, abych to stihnul udělat, půjdem pěkně tvrdě dolů."
"Dobře, tak až budeš mít chvíli čas. Nějakou dobu tady pobudem."
"Rozumím."
"Dobrá, Jayne," řekl kapitán. "Promluvíme si."
Zoe založila ruce, prsty jí spočinuly na pažbě záložní pistole pod levou paží. Pozorně sledovala Jayna.
"Nejsem si jistý, co se děje, mei-mei," řekl její bratr, "ale nemyslím, že by to bylo něco, s čím bychom mohli nějak pomoci."
"Postřelili ji," řekla River.
"Koho?"
"Serenity."
"Aha. Ano, cítil jsem to. Ale podařilo se nám vzlétnout a teď si nejsem jist -"
"Ostatní na nás čekají a my se k nim nemůžeme dostat."
"Nechápu -"
"Díra je moc velká a opravy moc pomalé. Nedokážeme přistát včas."
"Mei-mei, není tu nic, co bychom pro ně mohli udělat."
Občas se jí stávalo, že se mezi všemi těmi kolidujícími rýmy a rytmy a barvami a rovnicemi a vůněmi, které se navzájem křížily do interferenčních obrazců jejích myšlenek, vynořilo něco jasného a čistého, co téměř bolestivě kontrastovalo se vším ostatním. Nikdy to nebýval pohled, obraz; někdy to byla sekvence akordů, jindy hmatový vjem. Tentokrát to bylo jako kdyby se stala sinusovkou, na kterou se moduluje příval nadcházející bitvy, a do toho se po ní pokoušely vplout okamžiky. Všimla si jich tak snadno, jako byste si všimli hořící zápalky v místnosti plné absolutní tmy.
Je to jen okamžik a vlna se převalí, klesne zpět a možná po ní něco zůstane a možná ne.
Ucítila to jako chuť kapky citronové šťávy.
Tohle jediné místo, tenhle jediný možný čas.
A všechno, co musela udělat, bylo vyzkoušet něco, co ještě nikdy nedělala.
Ale rozhodnutí nebylo tak těžké, jak by se mohlo zdát, protože neúspěch znamenal, že skončí jako spousta malých kousků roztroušených po Héře a v takovém případě už by na ni Oni nikdy nedokázali sáhnout.
Váhala tak krátce, že to její bratr vůbec nezaznamenal.
"Ano, je," řekla. "Můžu je zachránit."
Mal vypnul vysílačku, podíval se na Jayna, podíval se na Zoe a pokrčil rameny.
"Pochytil jste z toho něco, pane?"
"Řekl bych, že tvůj muž má zrovna plné ruce práce."
"Ano, pane."
"A vypadá to, že do mojí lodičky někdo udělal díru."
"Našli ji ti s tím kanónem."
"Když už mluvíme o kanónech -" začal znovu Jayne.
"Vypadá to tak," otočil se Mal k Zoe. "A někdo zřejmě nesledoval ra-"
"A oni před ní vztyčili maskovací pole."
Mal se zarazil. "Maskovací pole? Kde by takovou techniku vzali?"
Zoe se mu beze slova dívala do očí.
"Aha," vzpomněl si nakonec. "Jasně, do pár takových už jsme kdysi naběhli, že jo?"
"Ano, pane."
"Ani ne osm tisíc kilometrů od tohohle místa."
"Ano, pane."
Jayne si odkašlal. "Vím, že má Zoe pod vestou záložní kousek. Kdybys třeba -"
"Jayne, dostanu se k tobě. Mezitím je tvým úkolem vytvořit kolem sebe tak velké pole ticha, jak jen dokážeš. Dong ma?"
Jayne se velmi hlasitě zamračil.
"Takže co teď, pane?"
"Nevím. V lodi je díra a my jsme uvízli na tomhle proklatým světě, který nenávidím ze všech nejvíc, kde jsme právě vytáhli trestance z vězení hned po tom, co jsme zachránili život agentovi Aliance, a teď se snažím odolat pokušení nakrmit toho trestance, kterýho jsme právě zachránili, olovem."
"Co jsem -"
"Takže pokud jde o návrhy, Zoe, jsem jedno ucho."
"Navrhuji, abyste odpověděl na Jaynovu otázku, pane."
"Odpovědět na jeho otázku?"
"Chtěl se zeptat, co provedl."
"To je zrovna to, co bych rád věděl," řekl Mal.
"Přesně," dodala Zoe.
"Ha. Správně." Otočil se k Jaynovi. "Co jsi provedl?"
"He? Neproved jsem, kurva, vůbec nic! Trochu jsem se napil a dal jsem do čumáku jednomu uřvanýmu -"
"Ne, Jayne. Neptám se na minulou noc."
"Tak na co se teda... aha."
"Jo, aha."
"Vykopnul jsi mě z tý tvý zasraný lodě! Už jsem nebyl ve tvý zatracený posádce!"
"Takže jsi se nemohl dočkat, až zjistíš, co bys mohl dostat za Riveřin skalp."
"Takže?"
Mal zjistil, že ho kupodivu nepřepadlo nutkání Jayna na místě zabít. Přepadlo ho nutkání prostřelit mu obě kolena, nechat ho tu chvíli ležet a teprve potom ho zabít.
"Dobře," řekl vyrovnaným hlasem, což ho stálo víc úsilí, než kolik ho potřeboval v několika téměř prohraných bitvách na pokraji ústupu. "K tomuhle se vrátíme později. Teď chci vědět, co se stalo."
"He? Dyť víš, co se stalo. Zavolal jsem federály na ty wangu de shagua gen ta shenjingbing de meimei. Co eště chceš vědět?"
"Jak jsi je zavolal?"
"Hh? Dostal jsem se k vysílačce -"
"Jaké vysílačce? Kde?"
"V tý samý fízlárně, ze který jste mě právě vytáhli."
"Oni mají přímou linku?"
"Proč by neměli?"
"Myslel jsem, že jsou soukromá bezpečnostní firma."
"To jo, ale zároveň jsou to i normální policajti."
"Jasně, to taky. Takže jak to bylo dál?"
"Co kdybysme se bavili o tom, jak jsem neudělal nic špatnýho, když jsem přeci nebyl -"
Jayne se odmlčel, protože Mal vytasil pistoli a namířil mu ji ze vzdálenosti nějakých deseti centimetrů mezi oči. Mal zaslechl důvěrně známý zvuk Zoiny ručnice opouštějící pouzdro na jejím stehně a věděl, že ho kryje.
"Děje se tu řada věcí, Jayne, a já se musím dozvědět jaké, a proto potřebuju, abys odpovídal na moje otázky. Jediná věc, na kterou mám ještě menší chuť než na tlachání o čemkoli jiném, je vysvětlovat ti, na co ty odpovědi potřebuju. Takže mi buď řekneš, co chci vědět, nebo do tebe začnu dělat díry a je mi celkem jedno, kam padnou nebo kolik jich bude. Rozumíme si?"
Jayne ho nasupeně provrtával očima. Mal čekal.
"Furt se ptáš, co se stalo, a já ti to furt říkám. Tak -"
"Tak mi popiš, jak to přesně probíhalo."
"Vešel jsem dovnitř, řek jsem, že chci vyřídit federálům zprávu. Voni navázali spojení -"
"Jen tak?"
"Musel jsem je trochu přemlouvat."
"Jak jsi je přemlouval?"
"Naznačil jsem jim, jak by to s nima mohlo dopadnout, kdyby mě nenechali zavolat."
"Dobrá. A dál?"
"Dali mi mikrák. Pak jsem řek federálům vo tý potřeštěný holce."
"H-hm. Co oni na to?"
"Smlouvali jsme."
"Chtěli podrobnosti?"
"Jo. Řek jsem, že nejdřív chci prachy."
"Řekl jsi jim, kdo ta holka je?"
Jayne sotva znatelně zaváhal. "Jo."
"A?"
"Povídali, že tu maj někoho, kdo za mnou zajde a domluvíme se na ceně."
"Kdy?"
"Prej za hodinu."
"Dobře," řekl Mal. Jo, jasně. Stanice federálů nemohla být v žádném případě takhle blízko. A kdyby sem chtěli speciálně pro tenhle přípat někoho poslat, bylo by to na několik dní. Takže popadli nejbližšího agenta, utrhli ho od co já vím jakých úkolů, na kterých zrovna pracoval, a...
"A co mezitím dělali ti bezpečáci?"
"He?"
"Ty ses bavil s federálama. Kde zatím byli ti sekuriťáci nebo policisti, co tě s nima spojili?"
"Seděli přímo tam."
"Jo."
"Poslouchali."
"To mi došlo."
Mal si povzdechl. "Víš, Jayne, čas od času uděláš pěknou volovinu."
"Možná."
"Řekl bych, že tentokrát jsi tomu nasadil korunu."
"Co tím -"
Poprvé za celou dobu se do rozhovoru vložila Zoe. "Pane, mohli si to dát dohromady, nahlásit to Sakaryovi a všechno spunktovat tak rychle?"
"Za hodinu? Proč ne? Tohle není Aliance, jenom jeden chlápek, co řídí věci na vlastní pěst. A je to někdo, kdo věří v rychlou akci."
"Ano, pane. To ano."
Jayne začal: "Co k -"
"Sklapni," uťal ho Mal.
"Teď co, pane?"
"Nevím. Teď se zkusíme nenechat chytit, dokud nevymyslíme, jak se odtud dostat."
"Co s ním?" ukázala pohledem na Jayna.
"Mohli bychom ho zabít."
"Hej!" ohradil se Jayne.
"Ano, pane. Nebo ho jenom střelit do nohy a nechat je, ať ho zase chytnou."
"Možná za něj bude odměna."
"Jestli to měl bejt vtip," zavrčel Jayne, "tak se ani trochu nesměju."
"A co když to není vtip? Pak se budeš smát?"
Jayne na něj zíral. "Když mě chceš voddělat, tak do toho, voddělej mě. Dost keců."
"Ještě jednu otázečku. Máš nějaký pádný důvod, proč bych tě měl nechávat naživu, Jayne?"
"Neřek jsem jim o tobě ani o lodi."
"Kdy?"
"Když mě vyslýchali. Říkali, že stáhnou obvinění a nechaj mě jít, když jim všechno vyklopím."
Mal prostudoval hromotlukův obličej. Kromě toho, že byl hlupák, byl Jayne jedním z nejhorších lhářů, které kdy potkal. Tentokrát kupodivu nelhal.
"A proč jsi to nevyklopil?"
"Nevim, krucinál. Prostě jsem to neřek."
Zoe nastražila uši. "Pane, slyším graviplán."
Mal vzhlédl. "Jo, máš pravdu. Pojďme se někam schovat."
"Pane, jestli mají infra-"
"Těžko. Tahle hlína do sebe přes den nachytala spoustu tepla."
"Ale jestli -"
"Tak jsme v prdeli. Jdeme."
"Co s ním?"
"Protentokrát jde s námi."
"Nemyslím, že má cenu s ním dál pokoušet osud, pane."
"Určitě má. Zkusíme to tudy."
Jayne klusal za Malem a dobře věděl, že ho po celou dobu neustále zezadu sleduje Zoina upilovaná hlaveň. Nijak zvlášť se na Zoe nezlobil za to, že byla tak odhodlaná ho zabít; on sám by to udělal už dávno. Nebyl si jistý, proč ho neodkrouhnul kapitán, ale u něj stejně nikdy nevěděl, co vlastně udělá nebo neudělá a proč. Věděl, že kapitán má jakési zásady, které dodržuje, ale nikdy nedokázal přijít na to, jaké. To ho pořádně mátlo. A bylo naprosto nemožné přijít na způsob, jakým ty zásady využít proti němu.
A tak následoval Mala k úkrytu a snažil se zapomenout na zbraň za svými zády. Kdyby se naskytla příležitost, skočil by na Zoe, vyřídil Mala a -
Ne, nevyřídil.
Nebyl si jistý proč, ale prostě by to neudělal. Půjde s nimi dál, pokusí se společně s nimi vyhrabat z téhle kaše a jestli ho při tom zabijou, tak ho zabijou.
Nebyl si úplně jistý, proč se takhle rozhodl, ale ani se moc nesnažil to zjistit.
Našli strom s obzvláště hustou korunou a skrčili se pod něj.
| < 9. kapitola | Obsah | 11. kapitola > |