Můj vlastní druh zdraví

Sakaryova kancelář

Zareagovala podvědomě. Uviděla pistoli namířenou na kapitána a hned byla připravena federála sejmout; zarazila se jenom proto, že se patrně ještě nechystal vystřelit.

Držela federála na mušce a čekala na ono nepatrné cuknutí v jeho očích signalizující, že se chystá stisknout spoušť, nebo na kapitánův rozkaz; mezitím si ohromeně uvědomila, že se jí moc, opravdu moc chce stočit pušku stranou a vypálit dvě rány do Bursovy hrudi. Nutkání bylo tak silné, že se jí na okamžik málem roztřásly ruce.

Ale samozřejmě, že to neudělala. Dál držela pozici a čekala na rozkazy, protože to je její práce.

Sakaryova kancelář

Koutkem oka zahlédl Washe, jak opouští raketoplán, rozhlíží se a vyráží ke dveřím z místnosti. Než se k nim dostal, rozletěly se dokořán a proběhli jimi dva muži v zelených kombinézách ozbrojení puškami. Zatímco Mal nespouštěl pozornost a zbraň z Bursy, Jayne dvakrát vystřelil. Když těla dopadla na podlahu, Wash je obešel a pokračoval v cestě.

"Kam jdeš?" ptal se Jayne.

"Trochu se projít," odpověděl Wash. "Za minutku jsem zpátky."

Potom si Jayne něčeho všiml: "Hej!" a obrátil svou pistoli na federála.

"Hlídej dál ty dveře, Jayne," řekl Mal.

"Asi bychom si měli promluvit," začal Kit.

"Jak chcete. Ale všichni tady držíme bouchačky a něčí ruka se už brzo unaví a všichni víme, co to znamená."

"Řeknu to rychle. Nemůžu vás nechat tohohle člověka zabít."

"Víte, kdo to je?"

"Věděl jsem to dlouho před vámi."

"Víte, kdo to byl?"

"Váš velící důstojník, když jste bojoval za Nezávislé."

"Byl pro mě víc než jenom to."

"To jsem pochopil. Byl váš hrdina, že ano?"

"Zrovna takhle bych to asi neřek."

"To ne, ale je to pravda. Byl vaším vzorem, učil vás, jak velet, ukázal vám -"

"Držte hubu."

"A podívejte se na něj teď. Zahodil svoje jméno, hodnost i svědomí. Musí to pro vás být dost feichang bu yukuai. Asi to cítíte jako zradu všeho -"

"Řek jsem: držte hubu."

"Dobře. Ale tu vraždu vás spáchat nenechám."

Bursa/Sakarya stál před nimi, ruce odtažené od těla, ale ne nad hlavou, a nijak nedával najevo, že se mluví o něm a jestli to vůbec poslouchá.

"Neřekl bych, že mi v tom dokážete zabránit," řekl Mal.

kancelář slečny Wuhan

Za stolem seděla jakási postarší žena a naléhavým tónem hovořila do mikrofonu.

"Zdravíčko," pozdravil Wash. "Potřebuju si na chvilku půjčit váš počítač. Slibuji, že mu neublížím."

"Kdo - ?"

"Omlouvám se, madam. Mám trošičku naspěch. A vašim bezpečákům se teď stejně nedovoláte. Takže kdybyste mě jenom... uf. Který z těchhle...? Dobrá, tady máme přímé připojení na Cortex, takže jedna z tadytěch musí být... aha, jasně. Nevím, jestli mám to správné spojení. OK, tohle by mělo - tady. Ano. Tohle mě naučil chlapík zvaný Mr. Universe. Zvláštní jméno, co? Ale ani ne z poloviny tak zvláštní jako on sám. Seznámili jsme se v letecké škole. Nejhorší pilot, jakého jste kdy... dobře, tohle by mělo stačit. Ještě mi dejte půl vteřinky na kontrolu, jestli se to opravdu zkopírovalo. Jo. Skvěle. Tak, a je to zase vaše. Díky."

Sakaryova kancelář

Kit doufal, že kapitán nepoznal, jak je vyděšený a jak málo se v takovýchto hrách s namířenými zbraněmi vyzná. Je legrační, že když se ho pokoušeli zabít tenkrát v kantýně, nebyl vyděšený ani trochu; možná ho příliš zaměstnávalo přemýšlení o tom, co se to vlastně děje. Ale teď, když má zbraň on, je to daleko horší.

Samozřejmě - ta upilovaná ručnice, co mu míří doprostřed hrudníku, k tomu možná taky trochu přispívá.

Řekl: "Nemusím opakovat očividné, že ne?"

Kapitán odpověděl: "Myslíte to, jak já zastřelím jeho, vy zastřelíte mě, Zoe zastřelí vás a Jayne odletí vstříc zapadajícímu slunci?"

"Zhruba to."

"To nezní špatně," broukl žoldák, aniž by otočil hlavu.

"Ne, tohle opravdu zdůrazňovat nemusíte."

"Tak mi řekněte, co podle vás prospěje světu víc: když tohohle zloducha zabijem, nebo když z něj uděláme odstrašující příklad pro každého, kdo by si tady na hraničních světech chtěl zkusit to samé, co on?"

"Těžko říct," řekl kapitán. "Já neřeším větší nebo menší dobro, ale to, co mám přímo před sebou."

"Nezávislí prohráli válku, kapitáne Reynoldsi."

"Jo, to jsem někde četl."

"Předpokládejme, že bojovali za správnou věc. Co by to znamenalo?"

"Tomu nevěříte."

"Nevěřím. Ale dejme tomu, že se mýlím. Co by to znamenalo?"

"Že je sakra ostuda, že jsme prohráli."

"Přesně to jsem měl na mysli. Znamenalo by to, že se stalo něco špatného."

"Nějak pořád nevidím, kam tím míříte, agente Merlyne."

"Takže tedy, jestli se stalo něco špatného, měli byste nás nechat konat veškeré dobro, kterého jsme schopni, abychom to aspoň trochu vynahradili."

Ve dveřích se objevil Wash.

"Washi!" zařval Jayne. "Málem jsem ti tu tvoji hlavu skopovou provrtal!"

Wash si ho nevšímal a oslovil Kita: "Povedlo se."

"Ověřte to."

"Jak?"

Kapitán řekl: "Washi -"

"Vteřinku, Male."

Kit mu poradil: "Přesuňte ten malý hnědý knoflík vzadu do opačné polohy a zmáčkněte start."

Wash zmizel v raketoplánu a za okamžik ohlásil: "Dvě zelené."

Dobrá, to by bylo. Teď to buď vyjde nebo ne.

Kit otočil celé svoje tělo tak, že pohledem i zbraní mířil na Sakaryu. Prohlásil: "Filo Burso alias Filo Sakaryo, jménem zákona jste zatčen za porušování Federálního zákoníku práce, sekce devatenáct paragraf tři: nucená pracovní smlouva, sekce sedmnáct paragraf pět: zaměstnávání dětí, a případná další obvinění, o kterých rozhodne právoplatný soud."

Potom čekal.

Sakaryova kancelář

Opravdu moc chtěl stisknout spoušť; jenom aby viděl, jak se Bursa kácí na zem. Střelit ho do hrudi, aby měl právě tak dost času uvědomit si, že umírá.

Ale nebylo to, ksakru, tak jednoduché.

Během bitev se takhle nikdy necítil.

I jako mladý rekrut, když zrovna nevěděl co a jak, dělal to, co se od něj asi očekávalo: skrčit hlavu co nejníž a střílet jen tak všeobecně směrem, kde se nachází nepřítel.

Ale tohle je něco jiného. Není to jasné. Není to zřejmé. Je tu příliš mnoho odpovědí a všechny jsou trochu správné i trochu špatné.

Jakmile federál namířil zbraň na Bursu, Zoe tu svou okamžitě stočila ke dveřím; teď uslyšel ručnici vypálit současně s Jaynovou pistolí a další dva členové Bursových bezpečnostních sil leželi na podlaze vedle svých druhů, z nichž jeden se ještě svíjel a sténal a druhý ležel bez hnutí.

"Pane," řekla Zoe a nespouštěla pohled ze dveří, "ať už chcete udělat cokoli, doporučuji, abyste to udělal rychle."

"Hodně rychle," dodal Wash odněkud zezadu. "Někdo se dostal přes to rušení."

Song yiqie dao ta ma de diyu.

V bitvě vždycky věděl, co dělat, nebo přinejmenším alespoň co nedělat. Jediná věc horší než nutnost se takhle rozhodnout je nutnost rozhodnout se tak ve spěchu.

Podíval se na federála. "Nedlužím vám ani prd," řekl.

"Vím."

"A té vaší Alianci dlužím ještě míň."

"Vím."

Mal sklonil revolver a slyšel se, jak říká: "Tak si ho vemte. Je váš."

Sakaryova kancelář

Napětí, které si ani neuvědomovala, z ní v okamžiku, kdy to kapitán řekl, spadlo jako balvan. Zatímco držela svou pozici a soustředila se na dveře, uslyšela dvojité kovové klapnutí, které zřejmě vydala pouta zavírající se okolo plukovníkových zápěstí. Dál držela pozici a čekala na rozkaz k nalodění.

"Washi, jak je na tom raketoplán?"

"Bude docela zajímavé ho tady otáčet, ale všechno funguje."

"Dostaneš nás ven?"

"Jasně."

"Všech šest?"

Zaslechla zaváhání, potom "Nevím -"

"Pět," řekl federál. "Odvezte vězně, já tady zůstanu. Přijdu si pro něj později."

"Víte, že vás tady zabijou," slyšela říkat kapitána.

"Kupodivu nezabijou. Ale být vámi, pospíšil bych si. Na cestě sem jsou dva Zvláštní agenti a to byste spíš přemohli celou Sakaryovu bezpečnost než tyhle dva. To mi věřte."

"Tak všichni pohyb," zavelel kapitán. "Do půl minuty ať jsme ve vzduchu."

Zařadila se vedle Bursy, chytila ho za paži, zapíchla mu pušku do zad a nasměrovala ho k raketoplánu. Vypadal, že se odmítne pohnout. Spustila hlaveň o něco níž, znovu ho postrčila a řekla: "Plukovníku, jestli jenom zaváháte, ustřelím vám koule a pak vás tam dotáhnem. A ani nevíte, s jakou radostí bych vám ty koule ustřelila."

Vykročili k letounu.

Sakaryova kancelář

Zase zadní stráž.

Zatímco couval směrem k raketoplánu, oči stále upřené na dveře, viděl jimi federála odcházet a pocítil chvilkové pokušení poslat mu do zad kulku, jen tak ze srandy. Potom se najednou federál vrátil, mnohem rychleji než odcházel. Asi po pěti krocích se zastavil, otočil, dvakrát vypálil a odskočil stranou.

Kurva.

Jayne udělal krok vpřed, zalehl a chytil Maraudera oběma rukama.

"Jayne!" křikl Mal. "Co blbneš?"

Jo, dobrá otázka. Před chvilkou myslel na to, jak zábavné by bylo toho zatraceného federála prošpikovat, a teď -

Ze dveří se jich vyhrnula celá banda, navzájem si překáželi a pár jich i zakoplo. Už jsem viděl i líp vycvičený vojáky, pomyslel si. Mezitím malé počítadlo vzadu v jeho hlavě zaznamenalo, že po šesti výstřelech mu v zásobníku zbývá čtrnáct nábojů. Kapitán pálil zpoza něj a agent odněkud zprava, i když si neuvědomoval, jak to ví. Ke sboru se přidal další hlas; to musela být Zoe. Doufal, že je ten parchant v raketoplánu dobře zajištěný, ale to nebyla jeho starost. Také si v duchu udělal poznámku: vážně už bych měl kapitánovi doporučit, abysme sehnali nějaký granáty.

Vystřelil ještě šestkrát, velice rychle za sebou, a pak byl najednou vchod čistý. Bojí se, vyčkávají nebo utekli? To se dá zjistit jenom jedním způsobem. Vstal, ale za okamžik zjistil, že už zase leží na břiše.

Co to --?

Pokusil se znovu postavit, ale nepovedlo se mu to.

Potom ho několik rukou popadlo za paže; byli to Mal a Zoe, kteří ho táhli do raketoplánu. Federál držel kouřící pistoli a díval se na něj a potom už byl uvnitř a někdo ho připoutával k sedadlu.

"Vážně nás odsud dostaneš?" ptal se Mal, což bylo dost divné, protože Jayne nikdy netvrdil, že by byl pilot, a navíc teď ani neseděl u řízení.

"Sleduj mě," usmál se Wash. "Jak je Jaynovi?"

"Jedna v rameni, šla přímo dolů, a jedna v levém lýtku. Nevím, jak vážné to je. Zoe má škráblou ruku. To je všechno. Teď nás odsud dostaň."

"Už se na tom pracuje."

Ucítil zachvění, když raketoplán nastartoval.

Jak je Jaynovi? Jedna v rameni? Hej, to bylo moje jméno. Je tu ještě nějaký jiný Jayne, o kterém neví? To by byla vážně sranda, kdyby se jeden z těch hajzlů, které sejmul, jmenoval stejně jako on.

Člun se vznesl asi půl metru nad podlahu a provedl čistou stoosmdesátistupňovou otočku na místě. Jayne chtěl Washovi říct, aby to nedělal, protože se mu z toho pohybu zvedl žaludek, ale mluvení mu najednou připadalo hrozně namáhavé.

Wash hladce provedl raketoplán dírou, kterou prorazil při příletu, a zrychlení vmáčklo Jayna do sedačky. Když letoun následně trochu přibrzdil, aby mohl zatočit, ucítil, že padá dopředu. Natáhl ruku, aby se opřel o opěradlo před sebou. Na vteřinu ucítil příšernou bolest v zádech a pak už nic.

poblíž Sakaryovy kanceláře

Kapitán se zeptal: "Washi, co se to tam dělo?"

Trochu natočil hlavu, aby ho přes řev motoru a vrčení vysouvajících se křídel slyšeli. "To úplně přesně nevím, akorát jsem zapojil jednu věc do druhé a zmáčknul knoflík."

"Domluvil sis něco s tím federálem."

"Jo, Male. Domluvili jsme se, že se odtamtud dostaneme živí. A taky to vyšlo. Jestli to ranilo tvoje city, tak promiň."

"Věděl jsi, co se stane."

Wash poupravil kurs a nabral pořádnou porci výšky. "Nevěděl, fakt. Ale měl jsem dost jasnou představu o tom, že kdybys tam vběhl a toho chlápka zabil, stala by se celá řada věcí, která by zahrnovala nejspíš i to, že by nás všechny postříleli."

"Jak to? Jak to ten -?"

"Male, on by tě nenechal zastřelit svého vězně."

"Tvoje žena by zastřelila jeho, kdyby mi v tom zkusil zabránit."

"Jasně, Male. Ale to se mi vůbec nezamlouvalo. A tobě taky ne."

"Takže jsi to vzal do vlastních rukou -"

"Ano, přesně tak."

"Kdo ještě?"

"Už nikdo."

"Ten federál v tom určitě nějakou roli hrál."

"Jo, jasně, ještě federál. Hele, jestli mě za to chceš zastřelit, mohl bys prosím tě počkat, dokud s tímhle krámem nepřistanu?"

Zoe na sobě ucítila kapitánův pohled, ale dál se dívala přímo před sebe. "Zoe," řekl. "Potřebuju vědět, na čí straně stojíš. Nemůžu -"

"Pane."

Odmlka. "Ano?"

"Nejela jsem v tom. Ani bych se do toho nenechala zatáhnout. Ale když o tom tak přemýšlíte, měl byste vzít v úvahu jednu věc."

"Jakou?"

"Že se zachovali správně."

"Zachovali se správně, když se jen tak rozhodli -"

"Že čas od času potřebujete zachránit sám před sebou? Ano, pane."

"A co ti Zvláštní agenti, o kterých mluvil? Ti prostě jen tak odletí? Víš, že jdou po doktorovi a jeho sestře a že se nezastaví, dokud ji nenajdou."

"No," vložil se do rozhovoru Wash a vyrovnal raketoplán. "Myslím, že tuhle část bych vám měl vysvětlit."

"Myslím, že bys měl," souhlasil kapitán.

Zoe na okamžik zavřela oči. Začíná to vypadat, že se vyhne jedné ošklivé, hnusné volbě. Protentokrát.

Serenity: můstek

Z vysílačky se ozval Washův hlas: "Kaylee, jsi tam?"

"Jsem tu, Washi. Jak... jak jste dopadli?"

"Jayne to ošklivě schytal, Mal by nejradši někoho zabil, ale jinak je všechno v pohodě. Řekni doktorovi, ať se připraví. Za chvíli nás tam máte. Zaměřuji sestup za tři... dva... jedna... zaměřeno."

Zajímalo ji, jestli kapitán ví o její účasti na tom spiknutí, ale nenapadal ji žádný způsob, jak se na to zeptat. Napadlo ji, že by mohla vyrazit a přivítat je, až budou vystupovat z raketoplánu. Nebo že by mohla zalézt do strojovny a počkat tam. Nakonec jenom upozornila Simona, že má na cestě pacienta, posadila se do Washova křesla a čekala.

Sakaryova kancelář

Bezpečáci zmizeli, nepochybně do přízemí. Nejradši by se poplácal po zádech: ve čtyřech jich odrazili více než třicet a dokonce je obrátili na útěk. Ale svědomí mu to nedovolilo, protože dobře věděl, že měli výhodnější pozici, věděl, jaké lidi bezpečnost nabírala a jaký výcvik jim chyběl, a především proto, že se teď musel vypořádat se slečnou Wuhan.

Slečna Wuhan na něj zírala. "Vy!" vypravila ze sebe nakonec. "Věřil vám a vy jste zradil -"

"Slečno Wuhan, máte tři možnosti. Můžete být zatčena, můžete mě donutit, abych vás zastřelil, nebo odsud můžete okamžitě odejít. Byl bych rád, kdybyste si nevybírala tu druhou možnost, na těch zbývajících mi celkem nezáleží."

"Jste federální agent."

"Přesně tak."

"To, co jste udělal, bylo nezákonné."

"Právě naopak. Našel jsem usvědčující důkazy a můžu předložit pravděpodobný důvod. Samozřejmě, kdybych ty důkazy neměl, mohla byste říct, že teď dýchám metaforické vzduchoprázdno. Ale já je mám, takže je všechno v nejlepším pořádku. A vy - chcete s ním odejít do vězení, odejít na věčnost nebo prostě odejít?"

"Bezpečnost bude za chvíli zpátky. Zabijí vás dřív než -"

"Ne dřív než zastřelím já vás, jestli tady tou dobou ještě budete. Bezbranné stařenky sice střílím nerad, ale přemůžu se. Věřte mi."

Bezbranná stařenka zaváhala a potom se beze slova otočila a vykráčela ze dveří.

Seděl v křesle a čekal.

Bezpečnost? Neměla ani ponětí, co je teď největší hrozbou. K čertu s celou zatracenou bezpečností, vždyť jich tu není o moc víc než třicet. Ale za chvíli tu budou dva Zvláštní agenti a to je skutečný problém.

Odněkud zaslechl zvýšené hlasy a slabé zvuky potyčky, nepochybně z přízemí. Opřel se v křesle a párkrát se zhluboka nadechl. Pistoli si ponechal v ruce, skrytou pod deskou stolu.

Byli dva, jak očekával. Až na podivné přiléhavé modré rukavice byli oblečeni jednoduše, skoro jako on sám; klidně by s ním mohli pracovat v jedné kanceláři, zapadli by tam docela hezky.

"Dobrý den, pánové," přivítal je dřív než stačili promluvit. "Jsem Kit Merlyn, bezpečnost Angločínské Aliance, oddělení vyšetřování, identifikační číslo šest tři pomlčka čtyři jedna sedm, přímý podřízený komisaře Geralda Whita. Vaši identifikaci neočekávám; vím, kdo jste a proč jste tady."

Cítil, že je zevrubně studován. Druhý z nich, ten menší, řekl příjemným, téměř melodickým hlasem: "Agente Merlyne, proč máte pod stolem schovanou pistoli?"

Tuhle otázku očekával. "Protože vím, jak pracujete, pánové, a nemám v úmyslu nechat se od vás zabít, pokud tomu mohu zabránit. Mám tu člověka, který potřebuje obžalovat, a -"

"Myslíte, že bychom jen tak bezdůvodně zabili jednoho z našich?"

"Ne, nějaký důvod byste k tomu potřebovali, ale netuším, co všechno byste mohli za důvod považovat, tak radši hraju na jistotu."

"Velmi správně," řekl ten štíhlejší. "Takže kde jsou?"

"Simon a River Tamovi před dvaceti čtyřmi hodinami opustili planetu v lodi třídy Firefly. Na nízké orbitě se setkali s dosud neidentifikovanou lodí třídy Racek, přesunuli se do ní a odletěli odsud. Ta Firefly, Serenity, tu zase přistála. Dočasně jsem ji zrekvíroval, prohledal a použil k dokončení své mise. Podrobnou zprávu sepíši -"

"Mluvil jste s Tamovými?"

"Vůbec jsem s nimi nepřišel do styku, mluvil jsem pouze s členem posádky Serenity, který je chtěl vydat."

"To mohl být pan Jayne Cobb?" upřesnil si ten druhý.

"Ano, je to tak."

"A kde je teď?"

"Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí se ukrývá někde na této planetě, poté, co unikl ze zdejšího vězení."

"Jak unikl?" zeptal se ten menší.

"Měl pomoc zvenčí. Víc toho nevím, nespadá to do rozsahu mého vyšetřování."

Agenti se na sebe podívali. "Nezabijeme vás," prohlásil ten štíhlejší.

"Potom vám prokážu stejnou laskavost," odpověděl Kit.

"Ještě něco, co byste nám mohl říci?"

"Ten Racek odletěl směrem k New Hall. Mají jednodenní náskok, ale nejsou moc rychlí."

"Mohl jste to nahlásit už včera."

"To nebyla moje práce," řekl Kit.

Ten štíhlejší přikývl. "Až bude závěrečné hlášení hotové, postarejte se, aby jednu kopii dostaly Zvláštní operace. Označte ji heslem 'Pozor, Pramen'."

"Dobrá."

Dvojice kývla na pozdrav, opustila místnost a Kit začal znovu dýchat. Pro všechny případy zůstal na místě ještě dobrých pět minut, jen tak pro jistotu. Ale byli skutečně a doopravdy pryč; jediná věc, která tu po nich zůstala, bude ten masakr v přízemí. Přál si, aby existoval nějaký způsob, jak přes něj přejít a nevidět ho. Už proto, že se vůbec netěšil na rozhodování, jestli je nebo není povinen takové věci uvádět ve svém hlášení.

Pomocí komunikačního vybavení ve stole si zařídil odvoz.

Serenity: ošetřovna

"Posaďte se támhle," řekl Zoe. "Za chvíli se k vám dostanu."

"Nic mi není," zaprotestovala, ale sotva ji slyšel - už se soustředil na Jayna, který ležel v bezvědomí obličejem dolů na operačním stole; krvácení na chvíli přestalo.

Simon si připravil nástroje a provedl úvodní vyšetření. Puls v pořádku, krevní tlak v normě - a tady to je: spatřil ránu v trapézovém svalu, kterou kulka vyšla ven. Prohlédl si vstupní bod, zkontroloval úhel a usoudil, že kulka nenadělala paseku v ničem důležitém, což je dobře.

"Myslím, že se z toho dostane," oznámil nahlas.

"Dáte ho do pořádku, doktore?" zeptal se Mal.

"Ano."

"Proč?"

Simon by možná i odpověděl, ale měl moc práce a navíc byla otázka moc hloupá na to, aby si zasloužila odpověď.




< 15. kapitolaObsah17. kapitola >