Můj vlastní druh pravdy

Serenity: ošetřovna

V jednu chvíli, kdy byl zrovna poněkud při smyslech, si uvědomil, že už ho zase jednou postřelili. A že je zase v ošetřovně na Serenity. Pokusil se uspořádat si v hlavě události z posledních několika hodin a dní, ale nějak mu vůbec nepasovaly dohromady a navíc to bylo hrozně namáhavé. A po chvíli se mu svět zase rozmazal.

Po neurčité, těžko odhadnutelné době nad sebou spatřil doktorův obličej. Zkusil se zeptat, jestli to přežije, ale nepodařilo se mu rozhýbat pusu tím správným způsobem. "Jsi zpátky na Serenity," řekl doktor; zřejmě myslel, že se ptal na tohle.

"Kde jinde bych měl bejt," pokusil se odpovědět, ale zase to nevyšlo. Stejně na tom nezáleží.

Serenity: strojovna

Z reproduktoru se ozval Zoin hlas: "Kapitán chce všechny v jídelně."

Kaylee, opřená o kryt levého akumulátoru, na mluvící krabičku zamyšleně zírala. Konstrukce, která se za ty stovky let vůbec nezměnila: tenká membrána rozkmitávaná elektrony protékajícími izolovaným vodičem. Potřebná energie: prakticky nula. Ovládání. Všechno je to o správném řízení, jemném ladění, přesnosti. Je to ten samý druh přesného ovládání, jenom v trochu jiné oblasti, který umožňuje Washovi dělat to, co dělá. A kapitánovi.

Velké věci, ze kterých vzniknou malé věci, přesunou se z místa na místo a dají vzniknout novým velkým věcem.

Zírala na reproduktor.

"Kaylee?"

"Hned jsem tam," odpověděla. Její vlastní hlas jí zněl divně.

Reproduktor oněměl. "Musím jít," řekla prázdné strojovně. "Udržovat Serenity v chodu je moje práce."

Serenity: Riveřin pokoj

Někdy se zdálo, že jde jenom o udržování rovnováhy. Příliš daleko jedním směrem a dokázala by vidět cokoli; a zůstala by tam sedět do konce života jako kočka na okně. Příliš daleko druhým směrem a všechno by se do ní vlilo naráz, takže by vybuchla a stala se někým jiným. Příliš daleko třetím směrem a přestala by existovat. Příliš daleko dalším směrem a našli by ji a odvedli zpátky. Příliš daleko dalším směrem...

Potíž je v tom, že těch směrů je příliš mnoho a musíte balancovat mezi všemi najednou. Je to jako tanec; jakmile se vám podaří najít rovnovážný bod, dokážete cokoli.

To je to krásné na létání. Bude se muset Washe zeptat, jak se to naučil, jak to dokáže brát jako tanec. Jak Kaylee dokáže roztančit Serenity. Jak tančí Simonovy ruce, když operuje. Jak Mal neustále tančí mezi katastrofou a vítězstvím. Jak Zoe tančí mezi Malovými rozkazy a Malovými přáními. Jak Jayne...

Jayne.

Jayne je jediný, kdo netančí.

Není v rovnováze. Proto dělá všechny ty věci: nemůže najít svůj rovnovážný bod.

Vstala a přešla do ošetřovny. Simon vzhlédl a zeptal se: "Co se děje, River?", ale nevšímala si ho. Došla až k Jaynovi, který se díval kamsi vzhůru a polámané útržky vědomí se mu vynořovaly a mizely v rytmu jeho dechu; byl úplně vyždímaný, v těle spoustu léků a otvorů, jeho život koloval hadičkami a duše prolínala lodí jako ten duch uvězněný v nákladním prostoru.

Zadívala se Jaynovi do napůl otevřených očí. "Box je skoro jako balet," sdělila mu, "jenom při něm nehraje hudba a lidé se navzájem bijí."

Potom se spokojeně otočila a vrátila se do svého pokoje.

Serenity: nákladní prostor

Odstoupila od interkomu a znovu pohlédla na Sakaryu. Byl ocelovými pouty bezpečně připoután ke schodišti. Do tří metrů od něj nebylo nic. Oplatil jí pohled; jeho oči vypadaly jako mrtvé.

"Přestávka na jídlo, vodu a záchod bude za hodinu," oznámila mu. Potom se vrátila k mikrofonu, stiskla knoflík a zavolala: "Washi, kontrola."

"Všechno v pořádku," odpověděl. "Jídelna?"

"Ano."

"Dobře, přijdu hned, jak si budu jistý, že nás nic nejde sežrat."

Ještě jednou se podívala na vězně. Zvláštní, že už k němu necítí žádnou nenávist; nejspíš to něco málo mezi nimi zemřelo někde po cestě.

Někdo řekl: "Tak co myslíte, byla to dobře provedená akce?" Zoe poznala svůj vlastní hlas a přála si, aby ta slova mohla vzít zpět.

"Docela profesionální," odpověděl. "Opravdu vám ještě záleží na tom, co si myslím?"

"Samozřejmě."

Nepatrně přikývl. "Proč?"

"Nevím."

"Ne; myslel jsem, proč bylo tak důležité mě zničit?"

"Už dávno bylo načase, plukovníku."

"Jsem rád, že jsem vám na tuhle větu tak hezky nahrál, ale není to odpověď na moji otázku."

"Ale je," odsekla, otočila se a zamířila po schodech nahoru; dupání jejích bot se v širokém, prázdném prostoru hlasitě rozléhalo.

Serenity: Riveřin pokoj

"River," zopakoval trpělivě své sestře, "musíme do jídelny." Chtěl se jí zeptat, co myslela tím, co povídala Jaynovi, ale bál se, že by mu to mohla říct.

"Není to tak daleko," ujistila ho, ale nevypadala, že by chtěla opustit postel.

"Mal nás tam čeká."

Podívala se na něj pohledem, který nedokázal dešifrovat. "Ano. Bude pokládat otázky a bude chtít slyšet odpovědi, jenomže zrovna ty odpovědi, které by chtěl, tam nebudou."

Po krátkém zaváhání se na to zeptal. "A kde budou?"

"V nákladním prostoru," řekla, jako by to bylo něco naprosto očividného. "U ducha."

Simon si v hlavě pospojoval pár věcí, dal si jedno s druhým dohromady a pomalu přikývl. "Víš, River, ne vždycky dokážeme rozlišit, kdy mluvíš v metaforách a kdy to myslíš doslova. Takže je dost těžké -"

"A ty myslíš, že já to rozlišit dokážu?" Tvářila se opravdu zvědavě.

"Použití metafory nebo přirovnání vyžaduje aktivaci té části mozku, která..." nedořekl. "Není to tím, že bys nedokázala odlišit skutečnost od fantazie, ale tím, že ten rozdíl nedokážeš vyjádřit slovy. Centra řeči... to by mi mohlo pomoci."

"A co vidění do budoucnosti?"

Zamračil se. "Ty vidíš budoucnost?"

"Vidím svoji budoucnost. Vidím další vyšetřování." Vyplázla na něj jazyk.

"Co jiného bych měl dělat?"

"Chceš, abych si vzpomněla."

Přikývl.

"Já si vzpomenout nechci."

"Já vím. Ale..." hledal vhodná slova. "Myslím, že i když jsi vzhůru, žiješ ve snu."

Dlouhou chvíli nic neříkala, potom na něj otočila své hluboké oči a zeptala se: "Ale co bys s tím mohl udělat?"

"Jsem traumatolog," odpověděl. "Pojď, půjdeme do té jídelny."

Serenity: můstek

Ucítil na svém rameni ruku a poznal ji, aniž by se musel otáčet; prozradil ji už zvuk jejích kroků.

"Všechno v pořádku?" zeptal se a všiml si, že zaváhala.

"Ozvali se federálové?"

"Agent Merlyn slíbil, že se tu asi za hodinku ukáže."

"Dobře."

Stála za ním a jen se ho zlehka dotýkala.

"Srdíčko, co tě trápí?"

"Nevím, jak tohle dopadne."

"Mluvíš o Malovi?"

"To, co jsme udělali -"

"Co jsem udělal, jsi chtěla říct."

"Kapitánovi se to nebude líbit."

"V tom případě budeme muset uspořádat vzpouru."

"Washi, tohle není sranda. Právě to jsme skoro udělali."

Pozoroval bleděmodrou bezmračnou oblohu Héry za oknem.

"Viděla jsi snad nějakou jinou možnost?"

"O to nejde."

"Proč by ne? Přesně to jsi dělala posledních šest let. A Mal taky. Když nemáte na výběr, děláte to, co musíte."

Její ruka mu stále spočívala na rameni.

"A co potom?" řekla tiše. "Co se stane pak, Washi?"

Předal hlídku autopilotovi a vstal. "Možná bych se uživil s maňáskovým divadlem."

Objala ho. "A co bych dělala já?"

"Vařila bys mi a masírovala moje unavené prsty. Au au."

Usmála se a zavrtěla hlavou. "Na některé věci my dva prostě nejsme stavění."

"Bude to v pohodě."

"Kapitán -"

"Tohle je náš domov. On to ví. A jeho domov to je, protože jsme tu my, a to ví taky."

"Když se naštve opravdu moc, -"

"Poslyš, na to, že Mala znáš z nás ze všech nejdýl, tak v něj moc nevěříš. Pojď, ať na nás nečekají."

Serenity: jídelna

Seděli okolo stolu. Nalevo od něj byla Kaylee a dívala se někam dolů; za ní Simon, který se díval na Kaylee; pak River, která se nedívala na nic; potom Wash a Zoe, kteří si spolu něco špitali.

"Dobrá," začal a přejel pohledem všechny přítomné, jednoho po druhém. "Poněkud jsem se naštval a ještě mě to nepřešlo, takže jdeme na věc. Washi, možná bys měl začít a vysvětlit mi, jak došlo k tomu, že sis s tím federálem něco naplánoval za mými zády. Od Jayna bych to čekal, ale od tebe ne."

Wash sklopil oči.

"Tohle mi nestačí, Washi. Potřebuju odpověď."

Pořád nic.

Cítil, jak mu v břiše narůstá chuchvalec vzteku; všiml si, že se mu pravá ruka ležící na stole začíná třást. Nedává to smysl. To není Washovi podobné, dělat něco takového; nikdy, v žádném případě, ledaže by tím chránil Zoe nebo -"

"Kaylee," řekl.

Vzhlédla. "Ano, kapitáne?" Hlas se jí chvěl.

"Chtěla bys k tomu něco dodat?"

Ústa se jí otevřela a zase zavřela, potom pohlédla na Washe, jako by u něj hledala podporu. A našla ji. "Male," promluvil Wash. "Chtěla se Serenity nabourat do toho baráku."

Udiveně se podíval na Washe, který mu tentokrát pohled vrátil, a na Kaylee, která se vrátila k pozorování povrchu stolu. "Cože? Proč?"

"Protože," pokračoval Wash, "myslela, že tam všichni umřeme."

"Neumřeli bychom."

"Umřeli," ozvala se River. "Zabil byste ducha, kouzelník by zabil vás, Zoe by pak zabila agenta a příslušníci bezpečnosti by potom -"

"Vždyť jsi tam ani nebyla!" vyštěkl Mal.

Zjistil, že se na něj najedou všichni dívají.

"Což," pokračoval už mírněji, "neznamená, že bys neměla pravdu."

"Pane," řekla Zoe, "vaše hra se vám vymkla z ruky. Tak jsme to vzali za vás. Omlouvám se, ale tak to prostě je."

"Jak dlouho už to děláte?"

Dlouhou dobu nikdo nepromluvil, potom Kaylee pípla: "Od té doby, co je Inara pryč," a tentokrát bylo zase na něm, aby zaraženě mlčel.

I když tu není, pořád mu komplikuje život. Jeho zlost vzplála naplno, nejradši by teď s něčím nebo do někoho praštil.

"Ona za to nemůže."

Už už se mu na rty drala nějaká peprná odpověď, když vtom mu došlo, že nikdo nic neřekl; ta věta se mu ozvala někde v hlavě. No výborně. Už i já slyším hlasy.

Řekl: "Takhle by to nefungovalo. Posádka si nemůže zosnovat svůj vlastní plán, kdykoli si usmyslí, že něco nedělám správně. Možná ušlechtilá myšlenka, ale tak to prostě nemůže fungovat."

Zoe namítla: "Co tedy chcete, abychom dělali, pane? Kdyby Wash nezasáhl, byli bychom teď všichni mrtví."

"Při vší úctě tady ke slečně Pýthii, tohle nemůžeš vědět."

Tentokrát bylo ticho výmluvnější a trvalo déle, až nakonec Zoe zopakovala: "Pane, co tedy chcete, abychom dělali?"

"V takovýchhle chvílích," prohlásil Mal, "si vždycky říkám: 'co by udělal Jayne?'" Rozhlédl se po přítomných. "Tedy, ne že bych to chtěl opravdu dělat, že jo, jenom se tak sám sebe zeptám."

Nedočkal se ani zdvořilého zasmání.

"Jasně, vypadá to, že si všichni myslíte, že jsem úplně rozhozenej kvůli Inaře, ale -"

"Já ne," řekla River.

Teď se všechny oči otočily na ni.

"Dobrá," řekl Mal. "Co si myslí naše věštkyně?"

"Jenom jste potřeboval poslat ducha na odpočinek."

"Ducha?"

"Ducha, kterého jste spoutal. Duchové obvykle chodí v okovech. Je to tradice."

"Nevím, -"

"Teď jste s duchem hotov, takže už je všechno v pořádku."

"Myslíš?"

River přikývla. "Teď už se v klidu můžete dál trápit kvůli Inaře."

"Doktore," řekl Mal, "je vaše sestra stejně dobrý psichiatr jako... ehm... všechno ostatní, co ještě je?"

"Kapitáne," odpověděl lékař, "dávám vám své slovo, že nemám ani tušení, čím vším moje sestra vlastně je."

Ať už chtěl Mal odpovědět jakkoli, byl přerušen dvojím výstražným zabzučením protikolizního systému.

"Půjdu se na to mrknout," řekl s úlevou v hlase Wash a zamířil na můstek.

Všichni kromě River provrtávali pohledem stůl; ona se dívala na Mala. Po dvou velice dlouhých a nepříjemných minutách se z interkomu ozval Washův hlas: "Male, náš federál je tady a chtěl by dovnitř."

"Proč ne, ksakru?" zabručel si pod vousy. Vstal, praštil do knoflíku a odpověděl: "Tak jo, Washi. Pustíme ho dál."

Pak se zvedli všichni a vyrazili do nákladního prostoru. Zoe se k ovládacímu panelu dostala první, otevřela dveře přechodové komory a spustila rampu. Wash se k nim za okamžik přidal.

Kit vstoupil obtížen dvěma objemnými taškami. Položil je na podlahu. "Při shromažďování důkazů jsem prohledal i veřejné trezory. Tyhle věci patří tomu vašemu pistolníkovi. Asi je bude chtít zpátky, tedy jestli to přežil."

"Přežil," potvrdil Mal.

Kit přikývl. "Být vámi, nezůstával bych tady moc dlouho. Zvláštní agenti nakonec zjistí, že nejste tam, kde jsem jim řekl, že jste, a ze všeho nejdřív se vrátí sem, aby chytili vaši stopu."

"To vám asi začne být docela horko, co?" poznamenal Mal.

"Těžko říct. Zametat stopy umím docela dobře. Mohl bych se z toho vysekat. A splnil jsem svůj úkol, což by se mi taky mělo připočítat k dobru. Když už o tom mluvíme, mohl bych dostat svého vězně?"

"Zoe vám ho přivede."

"Říkal něco?"

"Na nic jsem se ho neptal. Moc jsem si nevěřil."

Kit přikývl. "Taky bych sebou měl hodit. Mám tu hromadu hlášení, která potřebují napsat, jedno trestní řízení, které potřebuje připravit, a jestli budu mít štěstí, tak snad dokonce i práci, kterou bych si chtěl udržet."

"Jestli tomu říkáte práce."

"Říkám."

"Zoe," řekl Mal a pokrčil rameny. "Dojdi pro toho vězně. Kaylee a Washi, nažhavte loď; za pět minut chci být z téhle hroudy pryč."

"Kapitáne," namítla Kaylee, "pořád je na tom dost špatně. Řízení moc nefunguje, máme ošklivou díru v -"

"Doklepem to k servisní stanici?"

Zaváhala, pak odpověděla: "Myslím, že jo."

"Tak startujem. Servisní stanice a pak zpátky na Paquin."

"Na Paquin, pane?" podivila se Zoe.

"Máme tu nějaký ženšen, který potřebuje vrátit," odpověděl a šťouchl botou do jedné z Jaynových tašek.

"Ano, pane," kývla Zoe a odešla pro Bursu-Sakaryu. Wash vyrazil na můstek, Kaylee do strojovny.

Doktor řekl: "Půjdu zajistit Jayna, aby se mu při startu něco nestalo," a zamířil k ošetřovně.

"Nebojte se," řekla River. "Ona se vrátí," odešla za svým bratrem a nechala Mala s federálem samotné.

"Musí to být těžké," poznamenal Kit. "A ještě navíc býval jedním z těch správných chlapů a o to je to horší. Udělal jste na mě dojem, že jste ho nezabil."

"Taky jsem na to jaksepatří pyšnej."

"No," pokračoval federál, "a já jsem zase býval jedním z těch padouchů."

"Pro mě pořád ještě jste."

"Opravdu? Dovolte mi otázku, kapitáne Reynoldsi. Během prvních dvou let války tvořili devadesát pět procent vojska Aliance dobrovolníci. I v dalších letech pořád představovali páteř armády. Co myslíte, že je přimělo k tomu, aby narukovali dobrovolně?"

"To nevím."

"Nemyslíte, že třeba věřili tomu, za co bojovali?"

"Možná. Lidi už se mýlili i předtím; věřili, že je v pořádku říkat jiným lidem, jak mají žít. Nic novýho pod sluncem."

"Nebo možná mysleli, že by bylo dobré zbavit vesmír Sakaryů. A možná, že měli pravdu."

"Vy se starejte o dobro, agente Merlyne, a pokračujte s napravováním vesmíru. Já si jdu opravit loď."

"Hodně štěstí," odpověděl.

Objevila se Zoe, jednou rukou vedoucí spoutaného vězně. Mal se mu podíval do očí. "Chcete ještě něco říct, plukovníku?"

Bursa mu pohled opětoval. "Tohle se prostě stává, když přijdete o všechno," řekl.

"Ne vždycky," odvětil Mal. "Někdy třeba najdete něco nového."

Federál vězně převzal a odvedl ho po rampě dolů. Mal odstoupil a stiskl knoflík; rampa se zvedla a skryla za sebou svět jménem Héra. Když se zavřela přechodová komora, ozval se z reproduktoru Washův hlas: "Všichni se připoutejte. Od země se odlepíme za dvě minuty a pořád jsme na tom dost bídně."

"Bude to trochu házet," poznamenala Zoe.

Mal se na ni podíval. Ona se podívala na něj. "Jenom se vám snažím ušetřit práci, pane; tahle věta už vám musí lézt krkem."

Vykročili směrem k srdci Serenity.





Konec




< 16. kapitolaObsah