Stalo se to dávno, velmi dávno. Do prakticky čerstvého hvězdného systému přiletěla ohromná kosmická loď a nějakou dobu v něm setrvala. Její přístroje provedly statisíce měření a když se vydávala na cestu pryč, zanechala za sebou skutečné mraky organických sloučenin, které zvolna klesaly k povrchu tří vhodných planet. Uběhly miliony let. A z prajednoduchých sloučenin se stávaly složitější a složitější, až došlo k tomu, že začaly projevovat více aktivity, než by se od prosté hmoty čekalo. Vyvinul se život. Zpočátku primitivní a divoký, ale s dobrou perspektivou stabilního vývoje směrem k inteligenci a cestě po stopách svých tvůrců.

Zajímavým paradoxem však bylo, že čím snažší podmínky ke svému rozvoji měl, tím pomalejší jeho vývoj byl. V době, kdy obyvatelé chladného čtvrtého světa zvali svou planetu Dih, Půda, rozlišovali nebe nad sebou jmény dianás - pevné světlo a tuivás, putující světlo, žila na třetím světě jménem Weatuivás barbarská polocivilizace obrů. A jedinou zábavou nejchytřejších obyvatel pobřežních šelfů světa číslo dvě, Bhatuivás, bylo měnit barvy v případě obavy, že se na ně někdo dívá.

Do doby, kdy to automatické sondy národů Dih poprvé ukázaly svým tvůrcům, se nic podstatného nezměnilo. V podstatě to ničemu nevadilo. Divoké obry bylo možné trochou silové diplomacie odkázat do korektních mezí a hlavonožců se nikdo na nic neptal. Teplé světy se staly skvělými dovolenkovými centry národů Dih. Ze začátku sloužily jen těm nejbohatším členům společnosti, ale s objevem výkonného a ekonomického gravitačního pohonu se změnily na centra masové turistiky.

Něco takového mohl umožnit jen skutečně levný a výkonný motor. Objevil se s pokrokem v honbě za co nejtěžším prvkem, kdy se zjistilo, že od určité meze mohou superprvky dosáhnout nové stability a sloužit i jinak než explozí pár okamžiků po svém vytvoření. A jeden z těchto superprvků mohl při patřičném řízení dodat tolik energie, kolik bylo pro náročnou transformaci gravitačních polí třeba. Nazvali ho el alariu a těžili ho z hornin světa na páté orbitě, zvaného Bantuivás, Šerý. Nacházel se tam prakticky všude, ale takřka ve stopovém množství. V honbě za ním se nehledělo na oběti. Ostrá konkurence těžebních společností se změnila na skutečnou válku, když se povrchové zásoby vyčerpaly a za vzácnou hmotou se muselo pod povrch, kam nebylo tak dobře vidět. Něco jako čestná soutěž? Kde, prosím vás. Bantuivás, rozvrtaná do hloubek stovek mil, se stala špinavým válčištěm, v jejích temných tunelech se skrývaly celé pluky bojových strojů. Dlouho se tajná válka týkala pouze zúčastněných společností, které si své ztráty hojily na zákaznících. Ale pak zachvátilo šílenství celou kulturu. Nějakého chytráka napadlo uzavřít sázku na vítěze.

Herní horečka zachvátila všechny, výše vkladů přilévala další palivo do plamenů. Pak přehřátá situace vybouchla. Doslova.

Stratégové společnosti Banaweilaá odhodili poslední zbytky zdravého rozumu. Zosnovali sabotáž, která měla jednoho ze soupeřů definitivně odstranit, a to dokonce pod rouškou legality. Vždyť přece ten, kdo porušuje bezpečnostní předpisy při skladování aktivního materiálu, si nezaslouží v oboru dále pracovat. Ohromné množství el alariu se ocitlo v dávno vytěžených a proto pustých tunelech konkurenta a čekalo na svůj čas. Ten nastal ve chvíli konjunkce Bantuivás a Zidajtuivás, nejvýznamnějšího z plynných obrů. El alariu nejen umožňoval vytvářet gravitaci, byl na ni také citlivý. Při této konstalaci stačila jen slabá rozbuška.

Exploze odehrávající se v mrazivé prázdnotě byla skutečně velkolepá.

Přinesla smrt.

Mnohem více smrti, než si kdo dokázal představit.

Narušena těžbou trvající tisíce let, vysáta a překopána div ne dvakrát, stala se Bantuivás příliš snadnou obětí gravitačních tlaků vyvolaných explozí el alariu a přítomností giganta. Rozprskla se v bilionech úlomků, které začaly jako vražedné projektily křižovat prostor. A zasahovat cíle.

První obětí byla Bhatuivás. Její křehký ekosystém vždy balancoval na hraně totálního přehřátí. Nyní podlehl. Oceány se vyvařily během několika týdnů, produkty explozí při dopadu asteroidů proměnily páru na kyseliny a celou planetu na vražednou chemickou kolonu.

Weatuivás dopadla o něco lépe. Zasáhl ji jen jeden větší úlomek a pár stovek menších, spoustu jich odstínil veliký planetoid doprovázející od nepaměti tuto planetu. Ale i ten jediný zásah byl pro civilizaci obrů osudný. Jejich primitivní zemědělství založené na sběru plodů a kanibalském lovu nemohlo dlouho obstát pod šerým příkrovem prachu a popela, který celou planetu zahalil. Hladomor napáchal větší škody než samotná katastrofa.

Ale obyvatelé světa Dih měli jiné starosti než potíže sousedů. Vzájemné osočování z příčin katastrofy přineslo válku i na vlastní území. Stále ještě se nemuselo nic stát, Dih byl skvěle chráněn hrází kosmických stanic, dokonale vyzbrojených a vybavených výkonnými gravitačními pastmi. Dokázaly se postarat o jakoukoliv z trosek včas. Dokud šílenství společnosti nevystoupilo na další stupeň. Vznikl kult Dokonalosti. Kryt oficiálními zprávami o slavných vítězstvích vlastních sil a barbarských zločinech soupeřů před strádající veřejností, začal nenápadně sdružovat elitu planety, bez ohledu na bojující stranu. Na pozadí nesmyslné války, která přinesla chaos a rozvrat, se dalo skvěle manipulovat s prostředky určenými pro jiné účely. Většina zásob el alariu zmizela neznámo kde. Při podrobnějším pátrání by sice nebylo až tak těžké najít je, ale pokud je vyšetřovatel sám zlodějem...

Velevzácný prvek zmizel v útrobách tajně budovaného bunkru. Ten mohl díky prakticky nevyčerpatelné zásobě energie přežívat stovky milionů let, udržován samoopravnými automaty, a navždy chránit své obyvatele přenesené ve formě čisté mysli do obvodů nejdokonalejšího počítače, jaký kdy byl sestrojen. Vznikla absolutní inteligence. Navždy živá, vyčištěná speciálními filtry tak, až zbyla jen čistá logika a ta dokonale pragmaticky rozhodla o zbytku světa. Několik vhodně cílených povelů zničilo stanice protimeteorické obrany.

Plán se povedl dokonale.

Nedokonalost byla odstraněna.

Skoro.

× × ×

Několik desítek milionů let se nedělo nic jiného, než že se Společenství dokonalých opájelo v nekonečných smyčkách vlastním úspěchem. Byla to chyba. Ale jen absolutně dokonalá bytost dokáže, snad, pracovat úplně bez chyb. A oni v čase tvorby svého azylu rozhodně dokonalí nebyli. Filtry, které měly oprostit mysli od vazeb na nedokonalé tělo zmítané pudy, selhaly. Možná to bylo příliš složité, zcela dostat pýchu z takového množství egocentrických namyšlenců.

Přehnaná pýcha přesto pomalu vyhasla. Její místo velmi zvolna zaujala zvědavost. Vlastně ne zvědavost, to je přece dávno překonaný stav mysli. Tak tedy ne zvědavost, ale oprávněný zájem o vývoj evolučně blízkých světů. První sonda, narychlo poskládaná ze zásob náhradních dílů a nově replikovaných součástí, vyrazila do kosmu a poslala následující údaje: Bhatuivás je mrtvá, navždy ztracená. Pak se navždy odmlčela i sonda. Její místo zaujala nová, která zamířila rovnou k Weatuivás. Zde na její tvůrce čekalo překvapení. Planetu během ztraceného času osídlila nová rasa, mnohem drobnější, ale přesto mnohem činorodější než obři. Vytvářela nástroje, používala nižší tvory ke svému prospěchu, budovala stavby a pořizovala záznamy.

A také se utápěla v legendách a představách povýšených na zákon, jehož překročení znamenalo smrt. Takové spojení inteligence a divokosti Společenstvo zaujalo. Ba co víc: Zprávy nezávislých zvědů zarezonovaly s pozůstatky vzpomínek na vlastní minulost a vytáhly je v nové síle ven. Psiofiltry byly dávno mimo provoz, čirá logika se chtě nechtě podělila o trůn s animalitou.

Společenstvo, bezpečně skryté v hlubinách světa Dih, se stalo divákem, režisérem a v některých případech i autorem druhého největšího dramatu v dějinách. Provádělo to zcela bez výčitek. Vždyť ti tvorové byli tak primitivní, jen kousek nad zvěří. Rozdíl byl tak zanedbatelný, až na něj přestalo Společenstvo třebas jen myslet.

Sehrálo se svými mazlíčky mnoho her. Povyšovalo a opět potápělo jednotlivce i celá stáda. Některé hry trvaly pouze několik dní času vzdálené scény. Jiné celá staletí a jejich součástí se staly tisíce krátkých postranních situací. Jedna z nejdelších a nejkrvavějších her přitom začala docela nenápadně.

V jedné oblasti, kterou obývalo bezvýznamné stádo ovládané jiným stádem s lepší organizací, v oblasti, měnící se pomalu v poušť kvůli přehnané spotřebě organického stavebního materiálu, v této oblasti žila mladá samice. Vlastnil ji, oficiálně za účelem reprodukce, samec, výrobce předmětů a konstrukcí z onoho stále vzácnějšího materiálu. Ale jejich spolužití vycházelo naprázdno, jelikož samec měl zásadní biologickou vadu, která mu znemožňovala dosáhnout se samicí spojení. Ačkoliv tuto vadu tajil, informace o ní se přesto nějak dostala mezi ostatní členy stáda. Na tržišti ji zaslechl i agent Společenstva operující v této oblasti.

Neváhal a při pravidelném hlášení se zmínil i o této dvojici. Podrobnosti přidával jako kuriozitu, neboť pro Společenstvo bylo nepochopitelné, jak nějaká skupina může tolerovat biologicky zbytečnou existenci onoho samce a to, že blokuje využití potenciálu samice.

Zpráva byla založena do katalogu a uložena až na nejposlednější místo v pořadí důležitosti. Proto trvalo poměrně dlouho, asi půl roku na tom druhém světě, než se dostala do konjunkce s již dříve získaným faktem o právech a povinnostech samic onoho druhu a v této oblasti. Spojené informace byly podrobeny důkladné analýze a po ní dostal agent specifický rozkaz. Ihned začal konat. Pod falešnou záminkou se vetřel do nory onoho neschopného samce, omámil jej i samici a pak provedl mikrosondou umělou inseminaci, která nezanechala žádné přímo viditelné stopy. Povedlo se, samice zabřezla.

Jakmile se tento stav stal zřejmým, stala se okamžitě cílem rozporuplných reakcí zbytku stáda, ale kupodivu přežila. A kult, který se kolem ní a zejména kolem jejího mláděte vyvinul, překvapil samotné Společenstvo, tak destruktivní účinky na civilizaci v oné oblasti měl. Plně podle zvyků onoho druhu, dokud byl kult slabý, byl pronásledován. Když zesílil, stal se sám lovcem a jeho příslušníci beze stop slitování likvidovali jakékoliv stopy jiného vlivu. Navíc se stal imunním proti příčinám vlastního vzniku. Několik dalších inseminací prováděných v čase rozkvětu a plné síly kultu vedlo jen k tomu, že dotyčné samice byly manažery kultu prohlášeny za nebezpečí a zlikvidovány.

Ale přes všechny překážky, které si vyšší zvěř kladla sama či s minimální pomocí Společenstva do cesty, její vývoj postupoval. Postupně dosáhla úrovně, která začala být nebezpečná. Nejprve se jim, víceméně omylem, za pomoci prakticky směšných prostředků, podařilo sestřelit lehký transportér převážející tři nové agenty na jejich působiště. Těla agentů ještě nebyla plně vyvinutá, když je havárie transportéru vymrštila z rozbitých růstových válců. Ale to zvěři nebránilo, aby s ignorancí sobě vlastní přisoudila jejich podobu celému Společenstvu. Pak již zakročili agenti a vyvolali spor. Jeho výsledkem bylo, že čím více zvěř o záležitosti diskutovala, tím více se převážnou většinou stáda šířilo přesvědčení, že žádný transportér vlastně nebyl.

Tak či tak, Společenstvo vzalo situaci vážně a rozhodlo se, že pošle zvěř zpátky do časů legend. Nejlépe tak, aby to bylo zábavné.

Údržbové mechanismy natěžily horninu a změnily ji na kov, z kovu vytvořily lodě pro cestu k Weatuivás a mezitím stovky automatických sond ukradly na Weatuivás množství organického materiálu, který se stal základem nových bojovníků Společenstva. Invaze mohla začít.

× × ×

Rudá poušť se rozevřela a vyplivla modravě lesklou loď. Než se černá škvíra opět zavřela, zmizela již loď v jasu řídké atmosféry. Vezla náklad několika desítek vojáků a několik dalších jednotek vybavených luxusem vlastních myšlenek. V operacích na Weatuivás to bylo nutné, nebylo možné s reakcí na situaci čekat, než se z Dih vrátí odpověď.

Velitel plavidla, jednotka 102/52F13a, se pohodlně usadil ve svém křesle. Tohle byl bonus vlastního rozumu. Nižší jednotky dokázaly reagovat na poškození, ale nebyly schopné ocenit opak. Dokázaly jen stát ve skladovacím prostoru a koukat do prázdna, zatímco jejich omezené mysli plnil základní šťastný program společenstva. Jejich čas přicházel až na Weatuivás, kde se podle úkolů staraly o zásobování Dih čerstvou organickou hmotou, anebo tyranizovali vyšší zvěř.

A co budou dělat na tomto letu?

102/52F13a si vyvolal příkaz k akci: Jako obyčejně. Vnášet strach do populace vyšší zvěře. Preventivně, pro nově pěstované jednotky bez zkušeností, vysvětlovala zpráva i neznámé pojmy. Strach: stav mysli zvěře. Při omezené intenzitě stimuluje její tělesnou a částečně i duševní činnost. Při překročení určité úrovně ji naopak zcela znehybní. Doporučení: Provádět útoky pokud možno beze svědků, v případě potřeby využívat zkušenosti agentů - zmrzačení jednoho cíle může být s ohledem na výsledky stejně výkonné jako vybití celého hnízda.

102/52F13a se spokojeně nezašklebil, chyběly mu k tomu mimické svaly a pár dalších drobností. Ale ukázal jednotce 102/52F13b a loď zamířila vysokou rychlostí k modrozelené kouli jménem Weatuivás, jazykem zvěře prý Země.