Zpět

Pultová lednička

Nedávno jsem musel pořídit ledničku (sklep držel celou zimu stabilních 10 °C, ale koncem jara se ohřál na 15 a to už je moc) a rozhodl jsem se pro menší experiment. Inspirací byl článek Toma Chalka, který kvůli domácí solárně-větrné elektrárně potřeboval nulovou spotřebu při vypnutém motoru a co nejmenší spotřebu celkově. Já beru elektřinu ze sítě, takže tak přísné požadavky nemám, ale nižší účet neuškodí. Většina ledniček má jednu zásadní konstrukční vadu: dveře na boku. Studený vzduch je těžší než teplý, takže při každém otevření vyteče na podlahu. Kdyby bylo víko nahoře, zůstal by uvnitř. Výrobci mrazáků to pochopili, stačí jenom takový mrazák přesvědčit, aby místo mražení chladil.

Takže jsem z druhé ruky pořídil stolitrový pultový mrazák Philco PCF 1002i. Poměrně moderní, s digitálním řízením a motorem poháněným přes frekvenční měnič. Odpadní teplo vypouští skoro celou plochou všech bočních stěn, takže vzadu nepřekáží choulostivý a věčně zaprášený kondenzátor (na druhou stranu to brání namontování případné tlustší izolace, ale to už mi tolik nevadí). Nastavit teplotu nad bod mrazu nejde a všechny pokusy o úpravu stávající elektroniky jsem vzdal po prvním pohledu pod kryt, nová regulace bude externí: termostat bude spínat zásuvku, do které se lednička zapojí. Řídicí jednotka po zapnutí napájení startuje v režimu, v jakém byla posledně, rozběh je plynulý bez proudových špiček (softstart) a maximální příkon je 100 W - na to stačí obyčejné relátko, není potřeba výkonný stykač. Doběh je plynulý zhruba do poloviny plného výkonu, potom se motor vypne natvrdo; snad mu nebude moc vadit, když ho budu natvrdo vypínat rovnou.

Termostat je digitální modul koupený v GME (kód 775-100). Napájení 12 V, vodotěsné čidlo na kabelu (který jsem musel o metr prodloužit) a reléový výstup, který ale není dimenzovaný na síťové napětí - to spínám až druhým relátkem. Napájení zajišťuje dvanáctivoltový spínaný adaptér. Celkové náklady: 69 Kč termostat + 85 relé + 209 instalační krabice = 363 Kč, zbytek je recyklát ze šuplíkových zásob.

Hotový externí termostat. Knoflíky mačkám špejlí skrz ty dírky, vyrábět lepší tlačítka nestálo za to.

Pohled zevnitř: vlevo nahoře modul termostatu, vpravo výstupní zásuvka, oranžová kostička vlevo dole je relé, které ovládá fázový vodič. Dráty jsem pájel přímo, bez plošného spoje - případná budoucí výměna tak bude jednodušší.

Zbytek vnitřku: 12V adaptér zapojený do torza staré zásuvky. Silové kabely pocházejí z vyřazené pračky.

Termostat mám nastavený na 11,8 °C s hysterezí 0,5 °C (tj. start při 12,3 °C a vypnutí při 11,8, setrvačností to pak na chvíli klesne kousek pod 11) a čidlo visí zhruba uprostřed výšky lednice. Na dně se drží teplota kolem 10 °C, na prostředním schůdku kolem 12 a v horním košíku 14. Jídlo se mi nekazí, stejně jako se při stejných teplotách nekazilo předtím ve sklepě, takže větší zimu vyrábět nemusím.

Drátky od čidla vytvářejí pod těsněním škvírku, ale pořád lepší než je tahat spodem skrz vypouštěcí špunt.

Při tomhle nastavení a ustálené teplotě se lednice zapíná zhruba každou třičtvrtěhodinu na minutu a čtvrt. Příkon po zapnutí plynule najede zhruba na 80 W, po vypnutí zůstane jenom odběr termostatu, který kolísá mezi nulou a 0,4 W. Celkovou spotřebu za první týden provozu jsem naměřil 0,383 kWh, což odpovídá zhruba 20 kWh/rok - míň, než kolik by spotřebovala samotná řídicí elektronika téhle ledničky, kdybych ji nechal trvale zapnutou (2,6 W = 22,8 kWh/rok). Pro srovnání: podobně velké dnes vyráběné ledničky označované jako úsporné mívají spotřebu od 100 kWh/rok, to by při dnešní ceně 5,50 Kč/kWh dělalo 400 Kč ročně navíc. Větší nebo starší ledničky žerou klidně 300 kWh/rok, tedy o 1500 Kč víc. Pak že je ekologie drahá :-).

Zpět