Našel ji samozřejmě ve strojovně. Lopotila se s něčím, co vyžadovalo velký klíč v jedné ruce a špinavý hadr ve druhé. Když vešel, vzhlédla a obdařila ho širokým úsměvem.
"Ahoj, Simone."
"Ahoj, Kaylee. Máš hlad?"
"Trošku. Proč se ptáš?"
"Myslel jsem, že bych pro nás mohl něco uvařit."
"Simone! Ty vaříš?"
Pokusil se odhadnout, jestli by se měl cítit uraženě. "Jsou jídla, která bych zvládl."
"A ty bys chtěl vařit pro mě?"
"Jestli nebudeš moc kritická..."
Po kayleeovsku se na něj zakřenila a on znovu dostal ten zvláštní pocit okolo žaludku. "Kdy ses vlastně naučil vařit?"
"No, pár věcí mě naučila River, když jsme spolu vyrůstali. Je opravdová kuchařka."
"Jé, to jsem netušila! Proč nám to nikdy nepředvedla?"
"Několikrát mi připravila svačinu, ale... víš, tady toho stejně moc udělat nemůžeš."
"Proč ne?"
"Pro pořádné vaření potřebuješ pořádný sporák, pořádnou troubu... vždyť víš, skutečnou kuchyni. Věci, které mají v civilizaci."
Zírala na něj a už se ani trochu neusmívala.
"Vlastně," řekla pomalu, "ani moc hladová nejsem."
Otočila se zpátky k motoru. Simon otevřel pusu, zavřel ji, znovu otevřel, pak to vzdal a šel najít svou sestru.
Seděla na své posteli, ruce ovinuté kolem kolen.
"River, máš hlad?"
"Příprava jídla byla aktem mezilidské komunikace a společenského rozvoje již od dávných dob před úsvitem historie. Rituály a nástroje souvisící s přípravou jídla jsou téměř vždy a ve všech kulturách věcí pýchy a identity. Jsi idiot."
"River."
"Myslím, že v kredenci zbyly nějaké proteinové chipsy a v chladničce sojová omáčka."
Zoe a kapitán se objevili zrovna ve chvíli, když vyndaval omáčku. Položil chipsy před svou sestru a sedl si vedle ní.
"To byl dobrý odhad, doktore," prohlásil Mal.
"Jaký odhad?"
"To, že Jayne vás a vaši sestru prodá Alianci."
Srdce mu pokleslo. River zvedla jeden chips a zaujatě ho zkoumala. "Je založen na uhlíkové bázi," řekla. "Tím pádem je, podle definice, organický."
"Co se stalo?" zeptal se Simon.
"Náhlý provoz na aliančním bezpečnostním kanálu," odpověděl kapitán, "pro který tu jinak není žádný důvod. Je to zakódované, ale můžeme si být celkem jisti, o čem to je. Zdroj vysílání je na téhle planetě, na tomto kontinentu."
"Co budeme dělat?"
"Wash sleduje oblohu, jestli máme volnou cestu pryč. Nerad bych vlítnul přímo do alianční lodě."
"To není kvůli mě," řekla River.
"Ne," odpověděl Simon. "Je to kvůli tomu, co ti udělali a co ti chtějí dělat znovu."
"Ne," řekla River a podívala se na kapitána. "Je to od federálního agenta. Snaží se zjistit, co jste zač."
"Federální agent?" zeptal se Mal. "Jaký federální agent?"
"Ten, kterého jste dnes potkali v kantýně."
Mal se podíval na River, potom na Simona, pak na Zoe a znovu na River. "Doktore, je vaše sestra v takovýchhle případech spolehlivá?"
"Ehm, netuším."
"Naprosto spolehlivá," řekla River. "Mýlí se, jenom když jde o důležité věci."
"Dobrá, jsem rád, že jsme si to ujasnili," řekl Mal a povzdechl si. "Zatracený agent. Pochyboval bych o tom, kdyby to nevysvětlovalo úplně všechno."
Kapitán a Zoe se dívali jeden na druhého. Simon si odkašlal. "Myslíte, že byste mě do toho mohli zasvětit?"
"Celkem nic vážného," řekl Mal. "Jenom jsme dneska zachránili život federálnímu agentovi."
"Dobrá práce, pane," poznamenala Zoe.
Praštil do interkomu. "Washi?"
"Pořád to sleduju, Male, ale vypadá to dobře."
"Nech to být. Můžeš zaměřit zdroj?"
"Nechat to být? Tím chceš říct, že neutíkáme?"
"Washi, potřebuju abys mi zaměřil ten zdroj."
"Jak přesně to potřebuješ?"
"Jak přesně to dokážeš?"
"Gao shenma gui, zenma hui shi? Nevím, dej mi minutku."
"Minutku," řekl Mal.
Otočil se, opřel se o přepážku a zavřel oči. "Wo taoyan fuza," řekl a zamířil nahoru na můstek. Zoe s ním srovnala krok.
"Na někoho, kdo nesnáší komplikace, jste si jich začal docela dost vyrábět, pane."
"Už bys na to měla být zvyklá."
"To jsem."
"Pak je to v pořádku. Rád bych dostal zaplaceno."
"Výplata by byla fajn, pane. Co s tím federálem?"
"Co jako?"
"Nic neuděláme?"
"Co navrhuješ, abychom udělali, Zoe?"
"Nejsem si jistá, pane."
"Tak až dostaneš nějaký nápad, dej mi vědět."
"Ale měla bych otázku, pane."
"Hmmm?"
"Když to byl agent, kdo se ho tedy pokoušel zabít?"
"Spousta lidí na téhle planetě nemá žádný důvod Alianci milovat."
"Ano, pane. Ale nemít někoho v lásce je jedna věc a zavraždit federála druhá. A navíc to nebylo jen tak nějaké zabití, bylo to naplánované."
"Něco na tom bude."
"Takže, co si o tom myslíte, pane?"
"Myslím, že chci dostat zaplaceno."
"Ano, pane."
Wash otočil hlavu. "Zaplaceno? Já myslel, že tahle práce je legální. Ono se platí i za legální práci?"
"Našels ten zdroj?"
"Vycházelo to z místa asi tři kilometry od nás, Male. Můžu vytisknout mapu města a ukázat ti to na ní."
"OK, odvez nás z téhle planety."
"A co peníze?"
"Ještě to nevzdáváme."
"Jaký mám nastavit kurz?"
"Žádný. Stacionární oběžná dráha, přímo nad tímhle místem."
"Fajn."
"Pane?" ozvala se Zoe. "Proč - ?"
"Letím dolů raketoplánem. Jestli se něco pokazí, chci, aby byla Serenity schopná dostat se v pořádku pryč a nepřišli jsme o River a Simona."
"A vy?"
"Mně nic nehrozí."
"Samozřejmě, že ne, pane. Jdete najít toho federálního agenta, že?"
"Federálního agenta?" vyhrkl Wash. "Co to - ?"
"Zoe," řekl Mal. "Proč bych měl hledat nějakého federála?"
"Protože jste zvědavý a nemůžete nechat něco jen tak plavat, pane."
"Jakého federála?" zeptal se Wash.
"Všechno ti to povím, drahý," uklidnila ho Zoe a otočila se zpátky k Malovi. "Ale pane, nemyslím si, že -"
"Vy všichni počkáte na Serenity. Nemělo by to trvat dlouho."
Wash si odkašlal. "Mohl by mi někdo -"
"Vyjeď mi tu mapu," přerušil ho Mal.
Zoe se na něj podívala.
"Jenom chci vědět, jakým místům se vyhnout," řekl.
"Ovšem, pane."
Wash vygeneroval mapu a podal mu ji. Mal e-papír složil, uklidil do kapsy a zavelel: "Dobrá. Zvedni nás do vzduchu, Washi."
"You yi tian..." odvětil Wash a otočil se k řízení.
Zoe si sedla na místo druhého pilota. Mal zamířil zpátky do jídelny informovat ostatní.
Rennes nevypadal tak velký, když stál před Sakaryovým stolem a snažil se netřást.
"Koho jsi na tu práci poslal?" zeptal se.
"Taylora a Falwortha, pane. Vždycky byli -"
"Idioti, Rennesi. Jako ty. Velcí, pomalí a hloupí."
"Ano, pane."
"A co víš o těch dvou, co to překazili?"
"Mám jejich jména, pane."
Sakarya nadzvedl obočí. To byla rychlá práce, na Rennese. "Opravdu? Jak se ti to povedlo?"
"Přišli do kanceláře - té druhé - kvůli výplatě."
"Výplatě? Za co?"
"Jsou to ti, které jsme najali, aby přivezli to dřevo pro -"
"Tihle?"
"Ano, pane."
"A zaplatil jsi jim?"
"Ne, pane. Chtěl jsem na tohle mít váš příkaz."
"Vidím, že jsi pro jednou myslel, Rennesi."
"Děkuji, pane."
Sakarya chvíli uvažoval.
"Dobrá," řekl. "Vyplať jim plnou částku."
"Ano, pane."
"Pak sežeň chlapy dohromady, sledujte je k jejich lodi a zabte je."
"Ano, pane."
Jakmile dokončil zprávu pro Asherovo oddělení a připustil si, že zůstávat doma už není bezpečné, trvalo mu tři minuty, než všechno povypínal a sbalil věci, které potřeboval, a potom dalších dvacet minut, než došel známou cestou na místo, které už měl připravené.
Nebylo to nejbezpečnější místo na světě, ale rozhodně mnohem bezpečnější než jeho byt. A nanosil si tam dost vybavení na to, aby mohl, jakmile ho zapojí, udělat slušné množství práce; a určitě i na to, aby si mohl zavolat do Asherova oddělení a zařvat na ně: proč jste mi sakra zničili práci za posledních osm měsíců?
Samozřejmě, že tam nezavolal a neřekl to. Nejlepší věc, která by se mu potom mohla stát, by byla, že by mu neodpověděli.
Ale měl vybavení na to, aby se mohl pustit do pátrání na vlastní pěst.
Malcolm Reynolds, Zoe Washburne.
I kdyby to nic nepřineslo, je to alespoň nějaké místo, odkud začít.
Ti parchanti z Asherova oddělení zlikvidovali osm měsíců vyšetřování, zrovna když - dobře, možná měli nějaký důvod. Doufejme, že to byl opravdu vážný důvod.
Každopádně, vycvičili ho k nalézání a prosívání faktů, ke kterým by se podle všech předpokladů neměl nikdy dostat. Takže teď si pěkně zjistí, jaký zatracený důvod to byl.
Než zadal parametry vyhledávání, velmi pečlivě připravil falešné stopy a matoucí adresy.
O dvě hodiny později se mračil na obrazovky, jako kdyby to byla jejich chyba. Slabý hlásek v hlavě mu říkal, že něco, s čím si oddělení dalo tolik práce, aby to utajilo, bude pro lidi jeho formátu příliš velké sousto.
Ale osm měsíců práce, dobré práce, důležité práce, všechno v háji během hodiny. Ne, ne. Když mu tohle udělali, on už si, zatraceně, zjistí proč.
Otřel si ruce do košile a pustil se do vážné práce.
"Takže tohle byla kratší verze," dokončila.
"Vy jste zachránili federála."
"Jo."
"A Mal chce jít sám zpátky pro výplatu."
"Pro výplatu a pokud se nemýlím, tak také zjistit něco o tom federálovi."
"Zase si hraje na hrdinu, co?"
Přikývla.
Wash přidal plyn a Zoe ucítila, jak se Serenity vznesla a vzápětí s drobným škubnutím naskočila umělá gravitace.
"Nelíbí se mi, že tam chce jít sám," řekla Zoe.
"Jo jo. Když jsme my tady nahoře a on tam dole a něco se pokazí, mohlo by to být dost nepříjemné."
"Přesně na tohle myslím."
"Když už jsme u toho, jaká je asi tak pravděpodobnost, že se něco pokazí?"
"To je druhá věc, na kterou myslím."
"Absolutní jistota?"
"Tak nějak."
"Takže," řekl, "co s tím uděláme? Mohl bych počkat, až raketoplán odletí, a potom přistát. Víš co, jakmile bude pryč, máš velení."
"Vím."
"Ale Malovi se to nebude moc líbit."
"Já vím."
Na chvíli se odmlčeli, Wash provedl výpočty pro geostacionární orbitu a naťukal je do autopilota. Pak na sobě Zoe ucítila jeho oči.
"Zoe, na co myslíš?"
Neodpověděla.
"Plánuješ, že půjdeš za ním, že jo?"
"Samozřejmě."
"Přál bych si, abys to nedělala."
"Já vím."
"Ale stejně půjdeš."
Přikývla.
Její manžel si povzdechl a obrátil svou pozornost zpět k řízení Serenity.
Dával si pozor, aby moc nepil. Pivo upíjel opatrně a snažil se nezapomínat na jídlo. Něco se tu děje, on je uprostřed toho všeho a chybný krok by ho mohl stát svobodu nebo ještě něco horšího.
Federálové vědí, že je tady, ale nenavázali s ním kontakt. To je nebezpečné - mohlo by to znamenat, že se ho chystají podvést. Už to jednou udělali, při té vzpomínce se zamračil. A někde tu pobíhají Mal a Zoe, nejspíš pěkně nasraní, a to je taky nebezpečné. A děje se tu něco divného spojeného s tím, jak Mal a Zoe zachránili zadek někomu, koho neznal, a i to je nebezpečné. Očividně to byla past, ale na koho? Na něj?
Mohl by se na všechno vykašlat a zmizet.
V pronajatém trezoru ve veřejné úschovně má pořád zamčený ten ženšen; kdyby ho prodal, určitě by to stačilo na cestu z téhle hroudy. Nebo znovu zavolat federálům a zkusit domluvit další schůzku? Ale jestli teď málem spadl do pasti, byla by další návštěva u bezpečnosti jasná sebevražda.
Jak se to mohlo tak zatraceně zkomplikovat?
Zamručel a upil další doušek piva.
Odměna by za tu šílenou holku byla pěkná, moc pěkná. Ale k čemu jsou peníze, když skončíš mrtvý nebo v aliančním lapáku?
Měl by hrát na jistotu. Měl by prodat ženšen a vypadnout pryč, hned teď. Dnes v noci.
Zašel si k baru pro další pivo, odnesl si ho zpátky ke stolu, upil z něj a rozhlédl se po kantýně, pomalu se plnící dobře oblečenými občany - přesně ten druh lidí, který by si mohl dovolit to, co prodává, a který pravděpodobně miluje vzácný, jemný čaj. Mohl by to udělat. Zítra ráno už by mohl být pryč z téhle zatracené planety.
Upil další hlt piva.
"Radši prachy," rozhodl se.
Přejel pohledem z doktora na Kaylee a na River. "Takže," začal. "Situace se má takhle: Mal odletěl jedním raketoplánem zpátky dolů pro výplatu a Zoe ve druhém letí za ním, aby ho držela dál od potíží."
Kousl se do rtu, najednou se cítil nesvůj. "Takže, otázka je, jestli uděláme to, co po nás Mal chtěl, nebo poletíme za nimi."
"Půjdeme za nimi," řekla Kaylee. "Přesně to by kapitán udělal, kdyby šlo o někoho z nás."
"Já vím," řekl Wash. "Ale má to háček, vlastně dva. První je, že jsou to především Simon a River, kdo ponese riziko. A zadruhé, jestli mají kapitán a Zoe potíže, co pro ně můžeme udělat?"
Simon si nervózně poposedl. "K tomu prvnímu," řekl. "Měl bych poukázat na to, že, ehm, vy všichni poskytujete útočiště známým uprchlíkům, takže se riziku zdaleka nevystavujeme jenom my."
"V tom máš pravdu," souhlasil Wash.
"A pokud jde o to druhé," pokračoval Simon, "nejsem si jistý. Nejsem si vůbec jistý, do čeho by mohli vběhnout, pokud tedy do něčeho vběhnou."
"Mně prostě nepřipadá správné sedět tady nahoře a nedělat vůbec nic," řekla Kaylee.
"Já vím," řekl Wash.
"Při neuposlechnutí kapitánova rozkazu bych se cítil lépe, kdybychom k tomu měli nějaký důvod. Jsou s námi ve spojení? Dozvíme se, když se něco pokazí?"
"Oba jsou ve spojení se Serenity, ale ne jeden s druhým. Mal ještě neví, že ho Zoe následovala."
"Nebudou tu dřív než za dva dny," ozvala se River.
"Mal a Zoe?" zeptal se Simon.
"Chtějí svoji věc," pokračovala River. "Ještě jsou daleko, ale mrtví cestují rychle."
"River?" řekl Simon.
"Dvakrát dvě."
River vstala, opustila jídelnu a zamířila ke svému pokoji. Simon vyrazil za ní. Ve dveřích se zastavil, otočil se k Washovi, podíval se na Kaylee a rozhodil rukama. "Dělejte cokoli, co uznáte za vhodné," řekl a odběhl za svou sestrou.
"No, o to je to jednodušší," řekl Wash a povzdechl si. Jakoby ho vzpomínka zatahala za rukáv. "Pamatuješ, Kaylee, jenom pár dní před tím, než jsme vyložili pastora... seděli jsme tady okolo stolu a vzpomínali na - "
"Stýská se mi po něm," pípla Kaylee smutně.
"Mně taky. Vzpomínali jsme a on řekl něco v tom smyslu, že by spousta věcí byla o hodně jednodušší, kdybychom poslouchali River a prostě věřili tomu, co říká."
Kaylee naklonila hlavu a řekla: "Hmm."
"Jo. Zrovna jsem se ho chtěl zeptat, co tím myslí, ale něco mě tenkrát vyrušilo. Přistávání, myslím."
Pokrčil rameny.
"Takže," řekla Kaylee, "znamená to, že bychom měli udělat, co řekl kapitán, a prostě tady počkat?"
Wash přikývl. "Jsem si téměř jistý, že to je ono."
"Dobře."
"Ale já to neudělám."
Kaylee se usmála.
Wash si povzdechl a zamířil zpátky na můstek.
Když posadil raketoplán na zem, byl na Héře večer. Byl rád, že tam Wash nebyl a neviděl to přístání; ale byl v pořádku na zemi a nic nepoškodil.
Pečlivě vypnul všechny systémy kromě vysílačky. "Washi? Dej Zoe vědět, že jsem dole."
"Provedu, Male."
Přeladil na frekvenci místního úřadu a zahájil další hovor.
"Tady kapitán Reynolds. Slyší mě někdo?"
Po chvíli přišla odpověd. "Jo. Máme tu pro vás ty peníze."
"Budete tam ještě chvilku?"
"Nejmíň hodinu."
"Přijdu."
Ukončil spojení.
Vytáhl pistoli, zkontroloval zásobník a vrátil ji do pouzdra. "Fajn," zamumlal. "Pojďme to dokončit."
Vystoupil z raketoplánu, zavřel ho a zamkl. O dvacet kroků dál byla silnice; vydal se po ní.
O půl hodiny později vešel do budovy úřadu, kde byly zdi čisté a bílé, místnosti prostorné, všechno blikalo, hučelo a svítilo a několik lidí, kteří tu ještě v těchto pozdních hodinách pracovali, byli oblečeni podobně jako předtím Kit. Běhal mu z toho mráz po zádech.
Několik otázek ho nasměrovalo do příslušné kanceláře, která byla naštěstí ještě otevřená. Uvnitř stál stůl a za ním ze židle přetékal tlustý bledý muž, ťukající krátkými prsty do klávesnice. Když Mal vešel, vzhlédl.
"Kapitán Reynolds?"
Mal přikývl.
"Dobře. Podepište se sem, prosím."
Tlouštík mu podal formulář a světelné pero. Mal se podepsal, vrátil lejstro a obdržel úzký proužek papíru.
"Co to má být?"
"Šek."
"Bylo mi řečeno, že -"
"Podepište se na zadní stranu. Mohu vám ho proplatit."
Znovu se podepsal, vrátil šek a tentokrát obdržel tlustou obálku. Otevřel ji a přepočítal obsah; tlouštík ho sledoval, ale nijak to nekomentoval.
"Je tu všechno," řekl.
Muž za stolem přikývl. "Mám vám vyřídit díky od pana Sakaryi."
Mal kývl. "Kdyby potřeboval ještě něco, ví, jak nás najít."
"Ovšem."
Mal si strčil obálku pod kabát, opustil kancelář a zamířil k východu z budovy. OK, výborně. Dostali jsme zaplaceno. Všechno je v pořádku, už odsud můžeme vypadnout.
Na ulici bylo několik chodců, většina z nich vypadala jako úředníci a zdálo se, že větší část z nich míří do kantýny.
Zalovil v kapse a vytáhl mapu, kterou mu dal Wash. Chvíli se do ní díval a snažil se ji zorientovat podle význačných bodů, které si pamatoval. Nebylo to nic jednoduchého.
Záleží na tom? Nechystám se ho vypátrat. Tak o co jde? Je to federál. Dost na tom, že jsme mu zachránili život; tím, že se jím budu dál zabývat, nic nezískám. Vůbec nic.
Zíral na papír a pokoušel se rozhodnout.
Nemá to cenu, řekl si pro sebe.
Zamračil se.
Tak dobře. Je to asi sto padesát metrů tímhle směrem.
Vrátil se na hlavní ulici. Šel po ní téměř až na okraj města a díval se doprava, dokud neuviděl řadů nízkých domků.
Jo, pomyslel si. Musí to být támhleten.
Nohy ho donesly k vilce, přímo ke dvěřím.
| < 3. kapitola | Obsah | 5. kapitola > |