Můj vlastní druh přistávání

Yuva: skladiště

Agent sebral nenápadný malý disk a strčil si ho do kapsy.

"Důkazy?" optal se Mal.

"Všechno, co se mi podařilo sehnat. Na ničem jiném odsud nezáleží."

"To je dobře," poznamenala Zoe. "Někdo ten raketoplán mohl vidět přistávat; asi bychom sebou měli hodit."

Mal přikývl. "Pospěšme si. S pěti lidmi na palubě bude trochu pomalejší."

"S pěti, pane?"

"Beru nabídku našeho přítele federála."

"Samozřejmě, pane. S pěti?"

"Aha."

Mal se podíval na Jayna, který mu pohled oplatil. Potom se otočil zpátky k Zoe.

"S pěti," potvrdil.

"Ano, pane," řekla a do těch dvou slov vložila tolik nesouhlasu, že by ho nepobral ani nákladní prostor Serenity.

Mal už si jí nevšímal a upozornil Jayna: "To neznamená, že je všechno urovnané."

Jayne něco zabručel.

River potkali na půli cesty k raketoplánu.

Mal usoudil, že všechny otázky mohou počkat, dokud nebudou zpátky na Serenity. Nebo alespoň ve vzduchu. Nebo alespoň přikurtovaní v sedadlech.

"River, kde ses ksakru naučila řídit raketoplány?" zeptal se raději hned.

"Režim práce bezjádrového a-pohonu typu el es sedm je dán poměrem rychlosti průtoku a průměru hlavní trysky, řízení počtem a rozmístěním polohovacích trysek a v omezené míře i kormidly. Wash o tom má knížku."

"Knížku?"

River ho nenápadně předběhla a vklouzla do pilotního sedadla; rozhodl se neprotestovat a usadil se na místo pomocného pilota. Otočila se a prohlédla si federála, jako kdyby to byl nějaký neobvyklý druh pavouka. Potom se obrátila zpět k řízení.

"Knížku?" nechtěl věřit Mal.

River nastartovala letoun jako... no, jako pilot.

"Půjčil mi ji."

"Kdy jsi tu knížku četla?"

Přitažlivost ho vmáčkla hlouběji do sedadla, když se příď stroje zvedla, a pak na to River šlápla a vystřelili k obloze.

"Asi před hodinou. Bylo v ní pár chyb," dodala.

"Už o tom nebudeme mluvit," uzavřel Mal.

nad Hérou

V duchu si udělala několik poznámek pro Kaylee: navigátor by potřeboval překalibrovat - kdyby se jím řídila, nebylo by spojení s lodí zrovna dvakrát šetrné; rotor turbíny je špatně vyvážený a motoru se neustále chce kašlat. Další část pozornosti věnovala sledování navigátoru (s v duchu vypočítanou korekcí) a navádění raketoplánu k přistávacím ramenům. Další část její pozornosti přemýšlela o možných konstrukčních vylepšeních raketoplánu - nebo přesněji o tom, co všechno by si musela nastudovat, aby taková vylepšení mohla někomu rozumně navrhnout. Další částí pozornosti se pokoušela nemyslet na lidi, kteří se každou minutou blížili; to dalo spoustu práce: nemyslet na něco.

A zbytkem své pozornosti...

Je to o tolik lepší, když má co dělat.

Když jsou její mysl i tělo zaměstnané, hlasy nemají čas se do ní dostat. Všechno je tiché a ona může jednat, může myslet, může být.

Lidé mluví o svobodě a přitom ani nevědí, co to vlastně je. Svoboda znamená, že můžete dělat to, pro co jste byli stvořeni. Jenom tohle, nic víc.

A většina z nich to nedokáže ocenit, většina z nich to totiž nikdy v životě nepostrádala.

Simon tomu nerozumí. Wash tomu nerozumí, i když byl jednou v zajetí. Dokonce ani Zoe tomu nerozumí.

Mal, ten rozumí.

Když si v některé chvilce mohla dovolit vyčlenit trochu pozornosti, plakala za něj.

Provedla poslední úpravu směru, raketoplán vklouzl domů s tichým ťuk a hlasy se vrátily.

Serenity: raketoplán

Jakmile dorazili, kapitán nařídil Jaynovi, aby zůstal ve své kajutě.

"Můžu si vzít nějaký jídlo?"

"Jo. Vem si ho, odnes si ho k sobě a zůstaň tam, dokud pro tebe nepřijdu."

Když se otvíraly tlakové dveře, Zoe si v duchu prošla všechna místa na lodi, kde jsou uloženy střelné zbraně, a kolik z nich by se mohlo nacházet mezi přechodovou komorou a Jaynovou kajutou. Nejméně jedna, usoudila, což znamená příliš mnoho.

Když vystupovali z raketoplánu, Simon už na ně čekal.

"River! Co jsi to udělala?"

I když k ní byla River otočená zády, dovedla si Zoe jasně představit její výraz. "To je chyták?"

Doktor popadl sestru za ruku a společně vyrazili směrem k ošetřovně, Simonův hlas postupně nabýval jak na výšce, tak na hlasitosti. Zoe pokrčila rameny a pustila je z hlavy.

Vykročila přímo nahoru po schodech, okolo kajut až na můstek, kam dorazila těžší o dvě pistole; odložila je na křeslo druhého pilota.

"Washi!"

Ani se neotočil. "Ahoj, zlato. Pojď se podívat na ubohou prázdnou skořápku, která kdysi bývala tvým mohutným, výkonným strojem na lásku. Bylo to tady nahoře dost ošklivý."

"Jsi v pořádku?"

"Záleží na tom, co myslíš tím 'v pořádku'. Až tohle skončí, prospím tři týdny v kuse."

"Ale zvládnul jsi to, ne? Jsme na stabilní oběžné dráze?"

"To byste si při spojovacím manévru docela užili, kdybychom pořád ještě poskakovali v atmosféře."

"Prosím tě, věděl jsi, že se River chystá odletět raketoplánem?"

"Nějak ani ne. Zeptala se, jestli si může prohlídnout manuál k LS-sedmičce, a o půl hodiny později -"

"Jo, vím. Kapitána málem klepla pepka, když pak raketoplán přistál a vystoupila z něj ona."

"Je docela strašidelná."

"To jo."

"No, jsem rád, že jste zpátky."

"S návštěvou."

"Cože?"

"Přivezli jsme federála."

"Federála? Na tuhle loď?"

"To je na delší vyprávění."

"Kde je?"

"Kapitán ho ubytoval v pokoji po Bookovi a požádal ho, aby tam zůstal, dokud nevyřešíme ostatní věci."

"Aha. A vyřešíme je vůbec někdy?"

"Pochybuju. Jak to vypadá tady?"

"Kaylee se nás pokouší dostat do takového stavu, ve kterém by se dalo létat. Nebo se aspoň dobelhat někam, kde nás někdo opraví. Teď je zrovna venku a záplatuje trup. Předtím jsme -"

Nad něčím se zamračil, zamumlal a cvakl několika vypínači. Po několik následujících vteřin pozorovala, jak zápasí s lodí způsobem, jaký u něj ještě nikdy neviděla; něco z trhavých pohybů proniklo kompenzačním polem a Zoe musela o něco ukročit, aby udržela rovnováhu. Nakonec přikývl, zamračil se, zase všechno povypínal a pokračoval ve vyprávění, jako by se nic nestalo. "Strojovna je zavřená a bez vzduchu, takže se pokouší pracovat ve skafandru. Asi to není žádná sranda. A já jsem pořád ještě nepřišel na to, proč jsme z téhle planety nezmizeli hned, jak jsme mohli."

"To je složité," povzdechla si Zoe. Wash začal něco říkat a ona najednou měla pocit, že se konverzace stáčí směrem, který se jí nelíbí; směrem ke kapitánovi, k vysvětlování a k otázkám loajality. "A taky je tu s námi Jayne," přerušila ho.

Zabralo to. "Je zpátky v posádce?" zeptal se.

"Ne. Alespoň zatím ne. Ale každopádně je na lodi. Nejsem si jistá, kterým směrem to půjde dál."

"Přímo dolů," odtušil Wash.

Zoe přikývla. "To je prakticky jisté."

Serenity: poblíž strojovny

Ve skafandru se pracovalo opravdu špatně.

Nebylo to jenom ztrátou obratnosti prstů a celkové pohyblivosti; bylo to hlavně tím, že cítila, že se nemůže Serenity doopravdy dotknout. Je až překvapující, kolik toho dokázala zjistit pouhým dotykem: cítila rytmus jejího motoru, neustálé jemné kolísání umělé gravitace, vyvažování inerciálních okruhů.

A teď jí tohle chybí a Serenity je poraněná; poraněná hůř, než kdy Kaylee viděla. Slova "poškození trupu" pravou podstatu věcí nevystihovala ani zdaleka. Serenity má v sobě díru. Vesmír je uvnitř ní, když přitom lodě existují proto, aby ho držely venku. Její srdce tluče hladce a pravidelně jako vždycky, podpora života pořád funguje a - po troše práce - má i inerciální tah.

Ale neměla by být zflikovaná takovýmhle způsobem, jako kdyby se člověk pokoušel chodit po jedné noze a jedné ruce a jíst při tom nosem. Chvíli to snese, ale vůbec se jí to nelíbí a dost brzo by to mohla prostě vzdát.

Kaylee nebyla ze svého pobytu venku nijak nadšená; obklopena černou prázdnotou, nad hlavou obrovskou vířící zelenou hmotu Héry, která vypadala, že chce Serenity popadnout a stáhnout dolů; a pod nohama loď s její zející ranou, na které ji během Washova manévrování držely jenom magnetické boty a bezpečnostní lano.

A nutně se potřebovala podrbat na nose.

Měla by vynalézt nějaký způsob, jak si ve skafandru otřít čelo. To by nemělo být nic těžkého. A potom by mohla zapracovat na nějakém zlepšováku na drbání zad.

No nic, zpátky do práce.

Kaylee vybalila svářecí soupravu a pár kusů odpadního materiálu, které našla v nákladním prostoru, a změřila si pohledem velikou ránu, která pokud není jejím největším problémem, tak je alespoň tím, kterého se musí zbavit nejdřív, aby se dostala k ostatním.

Pustila se do odřezávání a začišťování zubatých okrajů díry. "Promiň, malá," zamumlala.

Serenity: poblíž raketoplánu

"Je Kit vaše pravé jméno?"

"Záleží na tom?"

"Ani ne, jenom se tak ptám. Takže, jak to vidíte dál?"

"Myslíte to, jak mě předáte do rukou mých lidí a pak si poletíte svou cestou?"

"Jo, přesně tohle myslím."

"Nebo jste myslel to, jak teď dostanu Sakaryu, když jsem mimo planetu a moje inkognito je v háji?"

"To možná taky."

"Nebo třeba jak vlastnoručně skoncuji s veškerou chudobou, nespravedlností a nemocemi ve vesmíru, a to pro všechny, včetně dosud neobjevených mimozemských druhů?"

"To už asi ne."

"To nikdy nevíte."

"Jak to provedeme?"

"Připojte se na Cortex, já vám dám kód, domluvíte si setkání s plavidlem Aliance, já se přesunu a vy si poletíte po svém."

"Dobře, jiný nápad."

"Je v tom snad nějaký problém?"

"Vědí o nás."

"Jste si tím jist?"

"Jayne jim řekl, že má Tamovy v hrsti. Zdejší policie si Tamovy spojila se Serenity. Celá Aliance -"

"Serenity," poznamenal.

"Tak se jmenuje tahle loď."

"Byl jsem tam," slyšel Kit říkat sám sebe.

"Cože?"

"Údolí Serenity. Byl jsem tam. Jedno z mých prvních tréninkových nasazení ve zpravodajské službě - slídit po vašich pozicích, snažit se najít slabá místa. Přinutili mě... bylo to těžké."

Mal neodpověděl.

"Bojovali jste po čertech dobře," dodal Kit.

Po chvíli řekl Mal: "Jediné, co musí Aliance udělat, je napíchnout se do zdejších komunikačních okruhů, což je asi první věc, kterou udělají, je to tak?"

"Ano."

"Jayne je spojovací článek, s jehož pomocí si to celé dají dohromady. Nepřiblížím se k žádné alianční lodi, bez ohledu na to, jaké záruky mi dáte. Jestli uznají za vhodné, budou vám třeba i lhát, aby se k Tamovým dostali. Nemám pravdu?"

Kit zaváhal, pak přikývl.

"Takže," pokračoval Reynolds, "jaký je váš další návrh? Můžeme vás někde vysadit, buď na Héře nebo někde jinde, a pak jim říct, kde jste."

"Dobře, uděláme to tak."

"Máte hlad?"

"Jako vlk."

"Já taky. Máme tu proteiny v devíti různých příchutích a nějaké sušené meruňky. Ukážu vám, kde je kuchyň, a potom půjdu zkontrolovat naši mechaničku, jak jí to jde."

V Kitově hlavě něco seplo a potom - ten pocit, že najednou má veškeré kousky, jen je složit dohromady. Kývl na Reynoldse a následoval ho přes kuchyň, zatímco jeho mysl pracovala jako o závod.

Kapitán Reynolds to ví, žádné jiné vysvětlení neexistuje.

A to vrhá na celou věc úplně jiné světlo.

Kapitán zamířil dozadu k motorové sekci. Kit ho automaticky následoval, ale duchem byl jinde. Tohle si potřeboval promyslet.

Serenity: strojovna

Vzduchotěsné dveře se otevřely a v nich stála Kaylee, pořád ještě ve skafandru, ale už bez přilby.

"Opraveno?" zeptal se.

"Jakž takž," odpověděla. "Ještě potřebuje trochu práce a bez půlky pravého nástavce ji na zem nepoložíme, ale -"

"Dej si pauzu, Kaylee. Odpočiň si, něco sněz, vyspi se."

Kaylee se opřela o přepážku, zavřela oči a přikývla. "Jasně, kapitáne. Do čeho se chcete pustit?"

"Zkusím vymyslet vhodné otázky, abych měl kam nastrkat všechny ty odpovědi, které jsem získal."

Kaylee potřásla hlavou. "To skoro dává smysl."

"Jo," řekl Mal. "Zhruba tak se teď nějakou dobu cítím."

Kaylee si stoupla na špičky a dala mu pusu na tvář, její skafandr ho dloubl do klíční kosti. "Ono to nějak vyjde, kapitáne."

"To už máme na téhle lodi dvě čarodějnice?"

Jenom se usmála, zavrtěla hlavou a odrachotila ke své kajutě. Na jeden bláznivý okamžik chtěl jít za ní. Ne kvůli sexu, jenom si tak lehnout, zavřít oči a být chvíli vedle ní.

Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl, potom se vydal k ošetřovně, federál stále s ním. Jak očekával, River a Simon tam byli oba, River strnule zírala na strop a sotva zaregistrovala, že přišel.

"River, vedla sis dneska výborně."

"Kapitáne," začal Simon, "bezdůvodně riskovala -"

"Bezdůvodně v žádném případě, doktore. Byli jsme tam dole v pěkné kaši. Chtěl jste snad vy vzít šatl a zaletět pro nás?"

"Wash mohl -"

"Kdyby Wash na minutu opustil můstek, skončila by tahle loď roztroušená po celé planetě a vy s ní."

"Nepřeji si, aby -"

"Vaše přání nejsou dost silná na to, aby zastavila moje úmysly, doktore. Čekal bych, že bystrému mladému klukovi jako jste vy už by to touhle dobou mělo dojít."

Doktor na něj chvíli upíral nesouhlasný pohled, aby mu ukázal, co si o tom myslí, a pak řekl: "River říká, že přicházejí."

"Kdo?"

"To neuvedla. Řekla jenom 'přicházejí'."

"Hm, jestli jenom neplácá nesmysly, tak hádám, že to budou ti federálové, na což už jsme po chvilce usilovného přemýšlení přišli taky. Takhle kdyby věděla, kdy přijdou -"

"Zítra, brzy odpoledne," odpověděla River.

Mal se na ni podíval, potom na doktora a nakonec zpátky na River. "Je na tobě něco strašidelného," poznamenal.

River neodpověděla; zdálo se, že usnula.

Mal pokrčil rameny, otočil se a vyrazil nahoru na můstek. Po cestě si všiml, že se ho federál stále drží a tváří se neproniknutelně.

"Dobrá, nějaké nápady?"

Kit vzhlédl. "Spousta. Co byste řekl na to, kdybych se zkusil spojit se svými lidmi?"

"Vaši lidé, to znamená Aliance, ne?"

"Ano."

"Dohodli jsme se přeci, že -"

"Ne kvůli té schůzce. Jenom s nimi chci mluvit."

"Nezdá se, že by to bylo v mém zájmu."

"Nezdá, ale mohlo by být."

"Chcete, abych vám věřil?"

"Ano."

"Kdy to chcete udělat?"

"Ještě než se pustíte do toho, co čeho se chystáte pustit, ať už je to cokoli."

"Pouvažuju o tom. Teď jdu na můstek. Vy mezitím můžete být v jídelně nebo ve svém pokoji; jestli vás chytím někde jinde, jste mrtvý muž."

"Nemusíte mi vyhrožovat, kapitáne. Vím moc dobře, kde teď stojím."

"Opravdu?"

"Říkal jsem vám, že jsem tam byl."

"Jo, to je pravda."

Mal ho nechal v jídelně a pokračoval v cestě k můstku.

"Nenechte se rušit, vy dva. Budu si tu jen tak stát a přemýšlet, co dělají ty dva kvéry v křesle druhého pilota."

Zoe a Wash se od sebe odlepili a Wash Malovi věnoval něco jako rozmrzelý pohled.

Zoe vysvětlila: "Schovávají se tu před Jaynem."

"Ach tak. Moudré rozhodnutí."

"Děkuji, pane."

Mal pokračoval: "Jen tak pro vaši informaci, potřebujeme odsud zmizet nejpozději zítra odpoledne, jak tvrdí jeden vysoce spolehlivý zdroj, kterému ani trochu nevěřím."

"Male," řekl Wash, "můžeš mi říct, proč neodlétáme právě teď?"

"Ne, myslím, že nemůžu."

"Aha. Jasně. Dobrá. To je všechno, co jsem potřeboval vědět."

"Na téhle planetě je pár věcí, které potřebují urovnat."

"Proč?"

"Proto," odpověděl Mal.

"Řídí se teď o něco líp," poznamenal po chvíli Wash. "Kaylee s ní něco provedla."

"Zvládne to," řekl Mal. "Dokážeš nás tak, jak jsme, dostat na zem?"

"Nevím," vzdychl Wash. "Ale jsme dva a půl dne cesty od Tagwynu."

"Tagwyn?"

"Orbitální opravárenský dok, obíhá kolem -"

"Ne, myslel jsem zem tady pod námi."

Wash na něj vytřeštil oči. "To myslíš vážně?"

"Jenom chci vědět, jestli bys to zvládnul."

"Male, už neudržím otevřené oči. Nepřistál bych teď ani s kapesníkem na podlaze. Maximálně, s trochou štěstí, bych moh naťukat souřadnice Tagwynu a poslat nás tím směrem, ale jestli nebudu kontrolovat -"

"Jdi se vyspat, Washi. Promluvíme si ráno. Zoe a já se můžeme střídat v udržování lodi na obloze."

Protentokrát neměl Wash žádné poznámky. Natáhl ruku, Zoe ho za ni popadla a zvedla ho na nohy, políbila ho a eskortovala ke dveřím.

"Vrátím se, až uložím svého vyčerpaného muže do postele," prohodila přes rameno.

"Vyčerpaného?" zívl Wash. "Jestli prospím pět let, možná to dotáhnu na obyčejnou vyčerpanost."

Mal přikývl, sedl si do pilotního křesla a zadíval se skrz přední okno na čáru úsvitu putující po Héře - ošklivém světě plném nezdravé zeleně a depresivní modři (Pozn. překl.: výraz "sickly greens and oppressive blues" by se dal vyložit i jinak, třeba "potřeštěné zelené mozky a utlačitelé v modrém", ale to už nechám na fantazii čtenáře). Napravo dole se vyloupla Yuva; v Údolí Serenity na druhé straně planety slunce touhle dobou právě zapadá.

Pozoroval Héru jako had králíka.

Potom promluvil přes interkom do jídelny: "Je tam někdo?" Žádná odpověď. Zkusil kajutu, kterou přidělil Kitovi, bývalý pastorův pokoj. "Federále? Jste někde poblíž?"

Kitův hlas odpověděl: "Jsem tady."

"Jakmile budeme na zemi, přijďte na můstek a vyřiďte si ten telefonát," řekl.

Serenity: můstek

"Dobré jitro, pane."

"Sláva, střídání stráží. Díky, Zoe."

"Něco nového?"

"Pořád sebou mele a hází. Musíš vypnout autopilota, dostat ji zpátky na mřížku a zase ho zapnout a opakovat to zhruba každých dvacet minut nebo tak nějak. Nic hrozného."

"Dobře."

"Co Wash?"

"Chrápat začal dřív, než jsem ho položila na postel."

"Udělal dneska pořádný kus práce. Kus na celý týden."

"To ano, pane."

Vstal a udělal jí místo v pilotním křesle, potom z druhého sebral dvojici pistolí a podržel je v rukou, zatímco si sedal.

"Půjdu si popovídat s Jaynem," prohlásil.

Nepřítomně přikývla; soustředila se na kontrolu nastavení autopilota a souřadnicové mřížky.

"Zoe, já toho chlapa chci."

Tentokrát žádné kývnutí ani nepředstírala a pokračovala ve sledování přístrojové desky.

"Zoe?"

"Ano, pane?"

"Víš proč, že ano?"

"Válka už skončila, pane. Myslím, že jsem vás to jednou nebo dvakrát slyšela říkat."

"Tohle není o válce."

"Samozřejmě, že to je o válce, pane."

Opřel se v křesle a zadíval se na Héru, která před ním pomalu ubíhala zprava doleva, dokud výhled nepohltila tma.

"Nemyslíš, že by to možná mohlo být o tom, co se děje na tomhle kousku země přímo pod námi?"

"Ne, pane. Nemyslím."

"Takže s tím nechceš mít nic společného, Zoe?"

"To jsem neřekla, pane."

"Potom -"

"Jenom bych se cítila líp, kdybyste věděl, proč to vlastně děláme. Jdu do toho s vámi, to v každém případě. Ale radši bych, kdybyste to věděl."

"Není tu nikdo, kdo by mi to řekl. Možná kdyby tu ještě byl pastor, dokázal by to vysvětlit."

"Neposlouchal byste ho, pane."

"Pravděpodobně. Takže mi to řekneš ty?"

"Řekla bych, kdybych mohla."

"Prostě vím, že to musím udělat. Nemůžu to nechat být. Jde v tom o všechno. O válku, o... prostě o všechno."

"Chcete vzít Jayna zpět do posádky."

"Možná."

"A spolupracovat s agentem Aliance."

"Jo."

"V co vůbec ještě věříte, pane?"

"Ve svoji posádku."

"A co má s tímhle vaše posádka společného?"

"Wo zenmayang bei la dao zhege huati dang zhong?" Zíral do tmy venku. Serenity sebou škubla; umělá gravitace to ztlumila, ale i tak to pocítil. Zoe shodila autopilota, usadila loď zpátky do kursu a zase ho zapojila.

Otočila křeslo a zadívala se mu do očí.

"Musím to vyřídit," řekl tiše.

"Pane, před třemi dny jste ani nevěděl -"

"To je pravda, ale teď to vím. A úplně to mění situaci. Naprosto. Celá ta dlouhá historie a to, co se tu děje dneska... Není to jenom jedna věc, je to všechno."

"Ano, pane. A co ten federál?"

"Zvláštní, že se vůbec ptáš."

"Pane?"

"Jenom se mě pokoušel prohlédnout."

"Aha. Všimla jsem si. No, to muselo být zábavné."

"Prohlédl jsem já jeho."

"Pane?"

"Zjistil jsem, kvůli čemu tohle dělá."

"Chce zabásnout Sakaryu, protože rád likviduje padouchy?"

"To je jenom část."

"A zbytek?"

"Simon a River."

"Chce je dostat?"

"Naopak - chce, aby je nechytili."

"Nechápu -"

"Prošel všechno možné, zjistil si, co jsme zač my a co jsou zač oni dva, a došel k závěru, že není správné, aby Aliance se všemi těmi svými zákony a podobně někoho takhle pronásledovala jenom kvůli tomu, že se rozhodl vypadnout ze školy."

"Ale patří k Alianci."

"Jo, to patří. Asi to pro něj není zrovna nejpříjemnější místečko, co?"

"Takže nám pomůže?"

"Ne přímo. Nemůže. Má svoji víru."

"Pořád věří, i když -"

"I přesto."

Zoe zavrtěla hlavou. Konflikt takovéhoto druhu by v jejím světě nastat nemohl. V Zoině světě vystupují lidé, ne ideály. Lidé jako tenhle federál mají ve svém světě obojí a asi není žádná legrace, když se jim tam navzájem poperou. To je pocit, kterému rozumí Mal.

"Zoe?"

"Pane?"

"Díky."

"Není zač, pane."

"No nic, radši už si půjdu po svém."

Vstal a jeho oči zabloudily ke dvěma pistolím, které držel v rukou; okamžik mu trvalo, než si vzpomněl, jak se mu tam dostaly.

Serenity: jídelna

Měli s Malem celou místnost pro sebe.

"Udělej si pohodlí, Jayne. Posaď se."

"Díky za nabídku, stejně jsem to zrovna chtěl udělat."

Jayne ztěžka dosedl.

"Dobrá," řekl Mal. "Promluvíme si."

"Proč se staráš o mě, když tu máš zkurvenýho federála ani ne tři metry od tý střelený holky?"

"Protože ten federál nikdy nebyl v mojí posádce, Jayne."

"Jasně. O čem že se chceš bavit?"

"Nabídli ti obchod?"

"Kdo, policajti? Jo, už jsem ti to říkal. Nevzal jsem to."

"Pořád nemůžu přijít na to, proč ne."

Hlavou mu proběhlo pár lží, ale je tady Mal, dívá se na něj a... "Nelíbilo se mi, jak se mnou mluvili."

Mal přikývl. "Nepopírám, že se jednou nebo dvakrát hodilo mít tě po ruce."

"Kurňa, Male. To byly ty nejhezčí slova, co jsi kdy vypustil mým směrem."

"To je možné. Ale taky jsi mně a ostatním nadělal spoustu starostí."

"A co jsi čekal? Vyhodil jsi mě z posádky. Myslíš, že jsem měl vyběhnout ven a koupit ti za to kytku?"

"Vždycky jsem měl rád chryzantémy."

"Zoe mě chce zabít, Male, nebudu -"

"Zoe neudělá nic víc, než co jí řeknu, Jayne, dokud neuděláš nějakou kravinu."

"To je mi útěcha."

"Chystáme akci, Jayne."

"Jakou?"

"Urovnání jedné staré záležitosti. Hodila by se nám při tom nějaká ta hlaveň navíc. Můžeš jít zase s námi, jestli chceš."

"Jsou v tom nějaký prachy?"

"Ani kredit, ani cent."

"To je teda motivace."

"Jestli v tom nějaká motivace je, budeš ji muset objevit sám."

"Co s mým ženšenem?"

"Odevzdat. Jestli tohle přežijem, vrátíme ho."

"Je v úschovně ve městě a všechny moje fidlátka taky."

"Možná budeme mít příležitost to všechno vyzvednout."

"A co ten federál?"

"Co je s ním?"

"Jede v tom taky?"

"To je na něm. Chce, abychom nikoho nezabíjeli, ale já mám trochu násilí v plánu."

"A proto mě chceš zpátky?"

"Ne, zpátky tě chci proto, že by někdo mohl chtít použít nějaké násilí na nás."

"Co když řeknu ne?"

"Zkusíme tě vyložit na nějakém bezpečném místě, mimo tuhle oblast. Bez záruky."

"Dáš mi nějakej čas na rozmyšlení?"

"Všechen čas na světě, dokud se do toho nepustíme."

"To bude kdy?"

"Asi tak za minutu. Ptáš se na moc věcí, Jayne."

"Jo, a ty mi nedáváš moc dobrejch odpovědí."

"Mám to brát jako 'ne'?"

"Che, dokázal jsem snad někdy zůstat sedět, když se bojovalo?"

"Kdykoli, když ti z toho nekoukal žádný zisk."

Proti tomu se nedalo nic namítnout.

Vzpomněl si na celu a to, na co tam přišel: nemá cenu si nic nalhávat, sám na vlastní pěst toho moc nezmůže.

"Jo. Jdu do toho," řekl.

Mal položil obě pistole na stůl a jednu po druhé mu je poslal.

Serenity: můstek

Po spánku trvajícím bezmála deset hodin se cítil o poznání lépe a připravený na všechno, jako obvykle.

Pár vteřin si s lodí pohrál na hranici atmosféry, aby vyzkoušel, jak reaguje. Nebyl s tím úplně spokojen, ale...

"Zvládneš to?" zeptal se Mal.

"Myslím, že jo," odpověděl. Velice se mu chtělo dodat: "ale nechápu, proč bychom tam měli chtít," ale místo toho se raději kousl do jazyka a soustředil se na pilotování.

Svrchní vrstva Héřiny atmosféry zacloumala se Serenity tak, že to bylo poznat i přes umělou gravitaci; cítil, jak se vzpíná a kope a snaží se otočit nosem dolů a spadnout. Při první příležitosti se natáhl po ovladači klimatizace a nastavil si nižší teplotu v kabině, aby se tolik nepotil. Naskočil větrák, obličej mu ovanul chladný vzduch a bylo to tak příjemné, že se skoro usmál.

Vzduch venku zhoustl a jeho odpor zesílil, ale ustálil se. Firefly není stavěná na aerodynamiku; neměly by jí vadit stoupavé proudy, boční větry a turbulence. Alespoň ne takhle moc.

Srovnal její polohu, když odskočila špatným směrem, a na jednu strašlivou sekundu se mu Serenity málem převrátila, když se vnitřní a vnější setrvačná pole zkombinovala a chtěla ji vyplivnout jako melounové semínko. Gumový pterodaktyl a triceratops sklouzli z řídicího pultu a sešli se na podlaze.

Zvedl příď zpátky nahoru, neměl ani čas zaklít.

Interkom zapraskal Malovým hlasem: "Washi! Co to sakra by-"

Odpojil ho a dál bojoval se vzduchem, s lodí, s planetou.

Mal říkal: "Zkus nás posadit na východ od Yuvy, jestli najdeš nějakou skulinku v lesích."

On mu odpověděl: "Male, budu rád, když se mi podaří dostat nás dolů v jednom kuse. Ne, nebudu koukat po skulince, najdu to největší prázdné a vodorovné místo, na jaké natrefíme, a budu se modlit jako čert."

Mal to protentokrát jenom odkýval.

Jen tak mimochodem, proč vůbec tohle dělají?

Protože Mal je kapitán, proto. A protože jakkoli byly některé Malovy kousky pitomé, vždycky se z nich nějak vyhrabali a letěli dál.

Nebyl si úplně jistý, kde se zrovna nacházejí, ale támhleto dole je volné místo. Dobrá, přichází ta zábavnější část. Otočil motory na koncích křídel do přistávací polohy a přidal jim na otáčkách, aby měl čím bojovat proti přitažlivosti. Otřesy vycházející z řídicí páky mu rozklepaly celé tělo.

Jestli si překousnu zub, budu naštvanej.

Zadíval se na hlavní obrazovku a soustředil se na jeden bod na zemi; číslice výškoměru padaly příliš rychle. Pořád ještě měl víc tahu a méně ovladatelnosti - a málem zapomněl vysunout podvozek, což by byl dost trapný způsob, jak rozbít loď.

Moc tahu na to, aby se dalo přistát; moc málo na to, aby vyrovnal nestabilitu způsobenou zničeným nástavcem. Padesát metrů nad zemí: moc nízko na nějaké náročnější manévry, ale pořád ještě dost vysoko na to, aby je pád s přehledem zabil. Aspoň, že to místo vypadá dobře, a úhel je - před sekundou byl - dobrý, už zase je, ale jak jsme se dostali na klesání metr a půl, jo, dobrý, zatáčet můžu jak potřebuju, ale hlavně to prosímtě nenaklop dolů na sedmdesát možná jenom ťuknout opatrně opatrně přeženeš to a jsme na břiše a mrtví dřív než bys řek brontosaurus dobrý tohle pomohlo až na jemně, jemně zatočit můžu dělat co chci dokud ano uber tah abychom mohli klesat na nenaklánět! poloha dobrá dobrá jenom možná kdybychom kousek poodletěli dostali bychom se na kouzelnou hranici tři metry pak bychom mohli spadnout a zlomili bychom jenom podvozek což by oukej to ne, čumák je zas dobře drž ho drž ho přesně takhle holka zlatá prosím spolupracuj se mnou taky jednou a teď nos dolů pak o dva metry nahoru? Uber uber uber! Čumák nahoru, pro lásku -


Zapnul interkom.

"Vážení cestující, jsme na zemi. Klídek, piánko."

Opřel se v křesle a zavřel oči a kdyby byl Mal v tu chvíli na můstku, Wash by mu dal jednu pořádnou do zubů.




< 11. kapitolaObsah13. kapitola >