Můj vlastní druh chytrých nápadů

Yuva: Sakaryova kancelář

Ještě to neskončilo.

Sice se nedá zjistit, co, jak nebo kdy ještě přijde, ale určitě není po všem.

To byl vždycky problém s tou proklatou Aliancí: nemůžou prostě nechat člověka na pokoji. A pořád mu sem lezou. Podařilo se jim najít skulinku, kterou mu sem nasadili špióna, ale ten už je odhalen a tedy k ničemu, takže teď musí přijít s něčím novým.

Otočil se ke svému jezírku a pozoroval kachny.

Teď je ale důležitější otázkou tohle: proč nechali svého člověka prozradit se? Aliance nikdy nebývala nenápadná: jenom veliká, hřmotná, veliká, odhodlaná a veliká. Prostě vás převálcuje, nesnaží se vás přelstít. Když stáhli svého muže, nebyla to léčka; udělali to proto, že ho potřebovali k něčemu jinému.

Otázka číslo jedna: co bylo to něco jiného?

Otázka číslo dvě: potřebuji to vědět?

Kachničky plavaly v řadě za sebou okolo rybníčku. Kachní máma každou chvíli otáčela hlavu, asi aby k dětem kvákla nějaké ponaučení. Měl by si tam nechat nainstalovat pár mikrofonů, aby je slyšel. Kachní zvuky by občas mohly být docela příjemné.

Přímý útok?

Pravděpodobně ne, takhle agenti nepracují. Ale potom se tu dějí věci, kterým zatím nerozumí. Potřeboval by k nim někoho nastrčit, aby získal přehled. Udělal by to už dávno, kdyby tušil, že se o něj budou zajímat. Ale to je pro příště; teď pro jistotu alespoň zalarmoval své bezpečnostní síly.

A ta loď, Serenity. To je divoká karta. Vyklouzli? Ne, to se mu nezdálo pravděpodobné. Když je nemůže najít na obloze, je pravděpodobnější, že...

Ano, k čertu. Určitě přistáli. Vrátili se. Ne Aliance, ale seržant Malcolm Reynolds, to je to, co ho od rána trápí.

Jo. O tom není pochyb: potřebuje všechny bezpečáky v nejvyšší pohotovosti a potřebuje, aby pátrali po té zatracené lodi. Jediný způsob, jak zastavit někoho, jako je Reynolds, je dostat se k němu první a udeřit opravdu tvrdě.

Stiskl tlačítko na stole a začal s vydáváním nezbytných rozkazů.

Serenity: jídelna

"Dobrá," řekl. "Kite, mrkneme se na ty plány."

Federál přikývl a rozbalil na stole arch papíru.

"Tady jsou vchody," řekl a postupně ukázal na pět bodů, "plus okna v přízemí tady, tady, tady, tady a tady."

"Kudy tam vlezem?" zeptal se Jayne.

"To ještě nevíme, Jayne," odpověděl Mal. "Právě se to snažíme vymyslet. Připravit plán a tak, znáš to."

Kit pokračoval: "Stráže na hranicích pozemku jsou tady a tady, po dvojicích. Další dvě dvojice obcházejí okolo, každé dvě minuty pokryjí celý prostor. Žádné místo nemůže být mimo dohled živých stráží déle než třicet vteřin, a ještě tam jsou kamery."

"Sledované odkud?"

"Z centrály v domě, tady, a také v budově bezpečnosti, i když tam je slušná šance, že na monitory nikdo nebude koukat."

"Na to nemůžeme spoléhat," řekl Mal. "Sakarya jim všem nejspíš vyhlásil pohotovost."

"Myslíte, že ví, že přijdeme?" řekl Kit.

"S tím bych počítal."

"Dobrá."

"Jak jsou vyzbrojeni?"

"Strážní mají pušky, pistole a omračovací granáty. Zbytek vojáků ve službě, okolo čtyřiceti lidí na směnu, je ubytován zde, mezi domem a budovou bezpečnosti. Stačí zavolat, vyběhnou ven a během tří minut mohou být kdekoli v domě nebo v okolí."

Wash se zeptal: "Jsou to policisti nebo soukromá ochranka?"

"Obojí," odpověděli Mal a Kit zároveň.

"Čtyrycet," řekl Jayne.

Kit přikývl.

"Nechte mě přemejšlet. Jich je čtyrycet, my jsme čtyry. To znamená... éé, jich je víc."

"Tobě nic neunikne, Jayne," poznamenal Mal.

"Takže ty kasárny vyhodíme do vzduchu?"

"Nemyslím, že k něčemu takovému dojde," řekl Mal.

"Proč ne?"

Do debaty se vložila Zoe: "Jayne, nevyhodíme do vzduchu čtyřicet poldů. S místní policií nejsme ve válce. Aliance by nám zabití čtyřiceti poldů projít nenechala. Všimli by si toho. Potom by -"

"Aliance? Najednou máme plný kalhoty z Aliance? Jestli jo, tak proč jsme teda brali do party podělanýho federála?"

"Ve skutečnosti," odvětil Kit, "ten podělaný federál vzal do party vás a není si úplně jistý, proč to vlastně udělal, ale souhlasí s tím, že vyhodit do vzduchu čtyřicet policistů by byl dost špatný nápad."

Jayne zabručel: "Kdybysme napřed vyhodili do vzduchu toho federála, tak ne."

"Jayne," řekl Mal. "Odpověď jsi dostal."

"No dobře," vzdal to silák. "Co teda uděláme?"

"Mohli bychom se vzdát," navrhl Wash. "Kapitulovat. Vydat se jim na milost a prosit o odpuštění. Možná, že když to bude znít opravdu upřímně -"

"Jak se to dozvědí?" řekl Mal.

"Hmm?" udělal Kit nechápavě.

"Když se ve vile vyhlásí poplach, jak se to dozvědí v kasárnách?"

"Aha." Kit nakrčil čelo. "Mám jejich frekvenci, jestli myslíte, že bychom ji mohli zarušit."

"Zrovna to jsem myslel. Mají záložní systém?"

"Nevím."

"Zvládneš to, Washi?"

"Jasně. Ovšem jakmile to někomu dojde, může to obejít."

"Jak dlouho by to trvalo?"

"Záleží na tom, jak by byl dobrej. Půl minuty? Pět minut? Hodinu? To se nedá odhadnout."

"Dobrá. Dejme tomu, že posily udržíme venku. Pořád se ale potřebujeme dostat přes stráže okolo pozemku a v domě."

Jayne řekl: "Můžem třeba někoho vodprásknout? Nebo tam prostě přijdem a budem mávat bouchačkama a doufat, že z nás umřou strachy?"

"Odzbrojit a znehybnit," řekl Mal. "Braň se, když musíš. Ale předbíháme. Radši bych se dostal přes co nejvíc z nich."

"A co takhle vzít to raketoplánem?" řekl Wash.

Nejdřív Jayne, teď Wash. Občas jeho posádka dokáže být mimořádně tupá. "Jasně, že poletíme raketoplánem, Washi," odpověděl trpělivě. "Vtip je v tom, jak najít správné místo na přistání, potom správnou cestu do domu a potom jak -"

"Ne, myslel jsem, že by se dalo doletět až tam."

"Nechápu, co -"

Wash zapíchl prst do plánku. "Tohle je ta kancelář, je to tak?"

"Ano..."

"Tak vlítni raketoplánem přímo dovnitř."

"Washi, okna jsou jenom -"

"Niao zai na okna. Podívej se na ten plán. Kde jsou sloupky, tam jsou stěny osm centimetrů tlusté a všude jinde jsou duté, a říkali jste, že celý ten dům je z cedru. Moh bych mu přistát na stole, když mi řeknete, kde ho má."

Dlouhou chvíli nikdo nepromluvil.

"Víte," začal nakonec Kit, "to není ani z poloviny špatný nápad."

"Washi, vážně s námi dokážeš proletět zdí?" ptal se Mal. "S tebou za kniplem nás tam bude pět. Šatl bude dost neohrabaný."

"Dokáže," prohlásila Zoe dřív, než Wash stačil odpovědět. Tak alespoň přikývl.

"Kolik toho unese podlaha?"

"Kolik váží raketoplán?"

"I s námi pěti? Kolem osmi tun."

"Dostanem se odtamtud?" zeptal se Mal.

Wash pokrčil rameny. "Otočíme se na místě a ven vyletíme stejnou cestou, jakou jsme se dostali dovnitř. Jestli nás podlaha unese."

Kit se zamračil a chvíli studoval plány. "Vyztužený cedr. Osm tun rozložených na ploše... myslím, že to půjde."

"Má to něco do sebe," řekl Mal. "Nikdo nemůže tvrdit, že něco takového čekají. Kite?"

"Jsem pro."

"Jayne?"

"Che, probourat se mu skrz zeď do baráku? Co z toho by se mi mohlo nelíbit?"

"Dobrá, takže to vypadá jako plán. Kite, co víte o jeho rozvrhu?"

"Myslíte jako kdy ho najdeme sedět v kanceláři?"

"Ano."

"Většinu práce dělá brzy ráno nebo brzy odpoledne."

"Kolik je tu teď hodin?"

"Bude jedenáct," řekla Kaylee.

Kit dodal: "Mám tu nějaká čísla. Dejte mi pár minut, já je projdu a řeknu vám ideální čas."

"Výborně. Washi, můžeš Kaylee ukázat, jak má zarušit ten signál?"

"V pohodě. Můžu to nastavit tak, aby stačilo jenom zmáčknout knoflík."

"Dobrá. Má ještě někdo něco?"

"Pane," ozvala se Zoe. "Co uděláme, až tam budem?"

Zabijeme ho, pomyslel si. "Uvidíme," řekl.

Serenity: Jaynova kajuta

Seděl na svém lůžku a nebyl moc spokojený se stavem vesmíru.

Je to už sakra dlouho, co je chudák Věra zamčená v tom zatraceném trezoru v úschovně. A veškeré jeho ostatní nářadí s ní. Všechno, co má, jsou dvě pistole - jedna se třemi rezervními zásobníky, jedna se čtyřmi. A při takovémhle druhu práce může puška znamenat podstatný rozdíl.

Na druhou stranu, jestli se všichni zabijou při průletu zdí, bude úplně jedno, jaké zbraně s sebou potáhne. To ho poněkud uklidnilo.

Rozebral, vyčistil a opět složil obě zbraně a při tom si vychutnával pohyby, které jeho ruce tak dobře znaly.

To bylo také uklidňující.

Ale jestli se něco posere -

Ne, to je blbost. Jak by se něco takového mohlo neposrat? Jedinou otázkou zůstává, kolik věcí se posere a které to budou. A tenhle druh úvah, jak věděl, není jeho silnou stránkou.

Zásobníky pro Century Marauder VI si zastrčil do pravé kapsy kabátu a ty pro Devtrex SI-4 do levé. Pravá Century, opakoval si. Pravá Century - Století. To pravý století. Hehe. Dobrej fór. Marauder šel za pásek, SI do levé kapsy kalhot. Maraudera použije prvního, samozřejmě. Konstruktéři na něm odvedli dobrou práci: pažbou můžete zatloukat hřebíky, hlavní taky a pořád máte zbraň, která kdykoli bez odmlouvání vystřelí a trefí to, na co míříte. Devtrex, no, ten většinou také střílí, pokud ho udržujete čistý.

Mal má plán. Federál má taky plán. Tak jo. Paráda. Jestli přistanou živí a jestli se dostanou živí z raketoplánu, tak prostě začne střílet a přestane, až když bude všechno v dohledu mrtvé.

Tak, pomyslel si. Teď mám plán i já.

Serenity: raketoplán jedna

Všechno je o detailech, připomněl si.

Rozhlížel se po raketoplánu, porovnával polohu jednotlivých sedadel a vzdálenost od každého z nich ke dveřím. Tady mají dveře ovládací panel a támhle musí stát někdo, kdo ho bude obsluhovat. Takže -

Ksakru. Je tu moc proměnných; moc neznámých; moc věcí, které můžou dopadnout jestli ne špatně, tak přinejmenším jinak. A to bohatě postačí ke zmaření jakéhokoli plánu, jaký si byl schopen vymyslet, méně obecného než "využij každou příležitost k tomu, aby to vyšlo".

Zkontroloval si pistoli.

Za těch sedm let od konce války nevystřelil mimo střelnici ani ránu, ani se nedostal do situace, kdy by to potřeboval. A teď...

Vždycky se považoval spíše za odborníka na mravenčí práci.

Existují agenti schopní jít do situací, kde pravděpodobně dojde ke střílení, bodání a útěkům o vlásek. Pak jsou tu agenti, kteří se umí objevit na místě zločinu a dát si dohromady, co se tam stalo, jako kdyby si přehrávali video. Nikdy se nepovažoval ani za jeden z těchto typů: přišel, věnoval tolik času, kolik bylo potřeba, na vytvoření dobrého krytí, potom tolik času, kolik bylo potřeba, na shromažďování důkazů, pak sestavil získané informace do úhledných, jasných a přesných zpráv, a nakonec, pokud to okolnosti vyžadovaly, svědčil u soudu.

Kvůli přeletu z jádra k okraji nevytáhnete stíhačku ASREV. Na odposlechnutí něčího hovoru přes Cortex nevytáhnete pojistku z granátu. Omračovací pušku nepoužijete k prohrabání databáze a nalezení stop daňového podvodu.

Byl nástrojem Aliance a vyhovovalo mu to, ale pro tuhle akci vhodným nástrojem rozhodně nebyl. Jenomže kdyby to nedokončil, zůstalo by to nedokončené. A kdyby to zůstalo nedokončené, nejenže by zbytečně zahodil osm měsíců svého života, ale také by zkazil první misi, na které mu kdy opravdu záleželo.

Čert vem ty zatracené parchanty do nejhlubších pekel. Proč ho prostě nemohli nechat dělat jeho práci, místo toho, aby mu celou anabázi zazdili kvůli zadržení jedné ubohé holky, která ještě není ani podezřelá z žádného zločinu?

Zachránit ji nemůže v žádném případě. Zvláštní agenti už jsou na cestě a o tom, jak pracují, něco věděl. Nic je nezastaví. Jediné, co může pro klid svého svědomí udělat, je, že se pokusí dokončit svůj úkol dřív než dorazí. Jakmile tady budou, nedokáže...

Ovšem tohle je zajímavá myšlenka. Zajímalo by mě, jestli by to mohlo fungovat.

Znovu se rozhlédl po raketoplánu a zamyslel se.

Důkladně si prohlédl komunikační vybavení.

Ano, to by mohlo vyjít.

Opustil raketoplán a vydal se pátrat po River Tam. Když zaklepal na dveře jejího pokoje, zavolala: "Pojďte dál, agente Merlyne." Kapitán měl pravdu, je tak trochu 'strašidelná'.

Začal: "River Tam... můžu vám tykat?"

Přikývla a pozorně se na něj zadívala, jako kdyby byl něco zvláštního; nic, čeho by se měla bát, spíš předmět studia. Nebyl si úplně jist, jestli se mu to líbí.

"Měl bych k tobě otázku. Má cenu ji říkat nahlas, nebo už víš, jaká bude?"

"Obojí," odpověděla.

"Říkala jsi, že se ukážou odpoledne. Mohla bys mi říct trochu přesněji -"

"Do dolních vrstev atmosféry, dost blízko na to, aby jejich senzory zachytily Serenity, vstoupí v 13:18 místního času a přistanou tu o sedmnáct celých tři desetiny minuty později."

"Děkuji."

Vstal a vyšel na chodbu, protože, u ďasa, ona opravdu je strašidelná. Vyrazil najít pilota. Potom si bude muset promluvit s kapitánem, ale tentokrát už ví, co mu říct.

Serenity: můstek

"A tohle," říkal, "by mělo být všechno, co budeš potřebovat. Až přijde čas, zmáčkni tadyto. Jestli se tohle světýlko rozsvítí zeleně, funguje to."

"A co když nebude zelené?" ptala se Kaylee.

"Tak to nefunguje."

"Ale co mám potom dělat?"

"Zavolej mi."

"A ty mi vysvětlíš, jak to spravit, když zrovna budeš prolétávat zdí a přistávat v něčí kanceláři?"

"Ne, ale aspoň budu vědět, že mám začít panikařit."

"Washi, nejsi nervózní?"

"Nervózní? Ne, vůbec. Jsem vyděšený, že bych mohl svěračem štípat dráty, ale nervózní ne."

"Washi -"

"Kaylee, vím, že chceš, abych ti řekl něco uklidňujícího. A věř mi, že bych rád. Jenže tohle je ta nejšílenější věc, jakou jsme kdy dělali. Každopádně, laťku máme nastavenou pěkně vysoko."

Kaylee klesla do křesla druhého pilota a otočila se k němu zády. Ramena se jí roztřásla.

"Kaylee -"

"Já jenom nechci, abys umřel. Vy všichni. A nechci, abyste umřeli, když nejsem s vámi. Co mám dělat, jestli vás tam všechny zabijou? A kvůli čemu to vůbec děláte?"

"Tak proč jsi říkala, že do toho jdeš?"

"Protože... nevím. Prostě jsem to řekla. A jdu. Přeci neřeknu, že vás v tom nechám."

"No, jestli to dopadne špatně, vsadím se, že se River dokáže naučit pilotovat a se Serenity odsud odletí."

"Washi!"

"Já vím. Na tohle ses neptala."

"Budeš pořád na příjmu, že jo?"

"Samozřejmě, že budu."

"Když se to pokazí, dáš mi vědět?"

"Proč?"

"Pro slepičí kvoč."

"Kaylee, co chystáš?"

"Jestli umřete, posadím River a Simona do druhého raketoplánu a... proč se vlastně staráš? Stejně budeš mrtvý."

Vytřeštil na ni oči. Pochopil, co chce udělat; otázkou je, jak jí to rozmluvit?

"To nebude nutné," ozval se někdo, jehož hlas zpočátku nepoznal. "Napadlo mě něco, co bude mnohem užitečnější a vyváznete z toho živá. A my možná také."

Wash vzhlédl a spatřil agenta Aliance, jak právě vchází na můstek.

"Co tady děláte?"

"Hledám vás. Jste Hoban Washburne, je to tak?"

"Wash," odpověděl. "A proč jste mě hledal?"

"Jak jsem řekl, mám nápad."

"Ať to bude cokoli, musím se nejdřív zeptat kapitána."

"Co kdybyste si to napřed poslechl a teprve potom se rozhodl, co s tím uděláte? A vy - Kaywinnet Frye?" Kaylee přikývla. "Vy poslouchejte také, protože jestli to má vyjít, budete pro to muset něco udělat."

Kaylee opět přikývla a oba poslouchali.

O tři minuty později se Wash podíval na Kaylee. Vrátila mu pohled s neobvykle vážným výrazem; oči měla jen trochu zarudlé, ale už bez slz.

"Na druhou stranu," řekl Wash pomalu, "možná bychom se Mala ani ptát nemuseli."

Serenity: můstek

"Takže tím to tak nějak padá všechno na mě, že jo?"

"Nó," začal Wash, "všeobecně řečeno, z určitého úhlu, myslím, že by se dalo říct, že tvoje role -"

"Ano," řekl Kit.

"Už jsem se k tomu dostával," řekl rozmrzele Wash.

"Zvládnete to?" zeptal se Kit.

"Jo, jasně."

Wash se na ni udiveně podíval. "Kaylee, někdy mě... dobrá. Připravím to."

"A já," pokračoval Kit, "bych se měl vrátit do raketoplánu."

"Půjdu s vámi," nabídla se Kaylee.

Cítila v zádech Washův zmatený pohled, ale nechtěla ztrácet čas vysvětlováním. Navíc netušila, jak by to vysvětlení mělo vypadat.

Když nic neříkala ani když už procházeli jídelnou, začal Kit: "Co máte na srdci?"

"Proč to děláte?"

"Co?"

"Proč pracujete pro Alianci?"

"Aha. Tohle. Myslel jsem, že vás spíš bude zajímat, proč je zrazuji tím, že jim nehlásím, že vím o dvou ostře hledaných uprchlících."

"Ne. A nebo vlastně taky."

"Myslím si, že by bylo dobré, aby lidi jako Sakarya někdo zastavil. Vy ne?"

"Jo, to jo, ale znamená to, že lidi jako Simon a River musí pořád někdo pronásledovat, když přitom nikdy neprovedli nic zlého?"

"Zdá se, že ano."

"Ale tak je to špatně!"

Kit neodpovídal.

"A vy to víte," pokračovala. "A proto jste tady, je to tak? Proto tohle děláte. Protože víte, že to, co dělají oni, je špatné."

Kit stále neodpovídal.

"Utlačují lidi, víte? Lidi jako Simon a River a lidi jako vy. Přesně to dělají. Utlačujou lidi."

"Já vím," řekl Kit smutně.

Serenity: jídelna

Všichni už si šli po svém, kromě Simona, který tu seděl s ní, ale byl ztracený ve vlastních myšlenkách. Zírala do stolu a čekala na to, co muselo přijít. Trvalo to několik minut.

"Nemohla jsi jim říct něco, co by je zastavilo?"

Nějakou variantu téhle otázky očekávala, ale tvar, v jakém nakonec přišla, byl... no, přidal další úrovně komplexnosti, o kterých věděla, že jejího bratra určitě ani nenapadly. Zastavit je? Koho přesně? Jaký druh zastavení myslel? Ptal se, jestli mají v hlavách zakódovaná uspávací hesla? Ptal se, jestli by je mohla znehybnit svým hlasem?

Nějakou dobu jí trvalo, než prošla všechny možné významy a interpretace a vybrala tu s nejvyšší pravděpodobností. A když ji měla, stejně jenom vyvolala nové otázky: z čeho má vlastně strach? A jestli si myslí, že akce, kterou mají v úmyslu uskutečnit, je tak špatný nápad, tak proč s ní souhlasil?

Když se přes tohle všechno dostala, objevila ještě jeden možný význam: věří jí a chce ujištění, že všechno dobře dopadne. Je vystrašený.

Dobře, ale je tu tolik věcí, kterých by se mohl bát.

Třeba ti muži, co sem pro ni letí, a ti tu budou velice brzy, a ti jsou strašní. A mezi tím, co chce udělat Mal, a tím, co chce udělat agent, je tolik věcí, které nemusí vyjít. A vždycky jsou tu náhodné vlivy, které dokáží v plánu tak složitém, jako je ten jejich, snadno a na tolika místech nadělat paseku. Existují netrefené cíle a zaseklé zbraně. Existují nečekané závany větru, které mohou ohrozit let. Možnost, že Serenity bude nalezena příliš brzy. A mnoho dalšího.

V době, kdy bratrovi bude moci sdělit všechny pravděpodobnosti všech špatných náhod, už bude všechno, co se má odehrát, dávno odehrané, přinejmenším pokud pro slovo 'dávno' použijeme definici nejvhodnější pro tento kontext.

Ale je to její bratr a má strach a potřebuje uklidnit a ona mu nechce lhát. Takže určila, která z nejpravděpodobnějších událostí má největší šanci uvést jeho obavy ve skutečnost, důkladně to zvážila a zaradovala se, že mu může dát odpověď, jakou by chtěl.

"Neboj se," řekla. "Wash a federální agent rozmluvili Kaylee její úmysl nabourat se Serenity do té budovy."

Bylo zvláštní, soudě podle výrazu jeho obličeje, jak málo ho to uklidnilo.




< 13. kapitolaObsah15. kapitola >